Kréta, buginy a pomeranče
Bylo to v roce 1995. Na lodi, ve které se člověk nepostavil a do které v náklonu teklo. Přistáli jsme divoce na Krétě v Chanii. Vše pro nás bylo nové.
V té době pro nás bylo každé přistání dobrodružstvím. Nejen kvůli dvojici přívěsných motorů jejichž chuť ne/pracovat souvisela bůh ví s čím, možná s atmosférickým tlakem. Byli jsme lační po poznávání, každá plavba byla trochu objevitelská. Kvůli absenci navigačních přístrojů jsme moc nevěděli, kam plujeme a setkání s domorodými kmeny mělo leccos společného s objevováním nového světa.
V Chanii byla v hloubi přístavu marína. To znamená za peníze. Vzhledem k tomu, že na plavbu jsem měl 100 marek a šišku lovečáku (ostatní na tom byli podobně, jen volba salámu jiná), marína nepřicházela v úvahu. Skončili jsme u nábřeží. Alespoň to bylo blíže do města. Trochu to tam vlnilo, venku dorážely na přístav vysoké vlny. V porovnání s nedostatkem financí to byl malý problém.
V přístavu jsme zůstali tři dny. Počasí bylo stále útočné.
Naše loď neměla záchod, vařilo se v předklonu na lihovém vařiči, voda se nalévala z kanystrů. Z dnešního pohledu snad trochu vrak, ale my jsme jí měli rádi. Umožnila nám plout, cestovat.
Tři dny stání ve městě na lodi bez záchodu vyžadují strategii. Řešení jsme našli v nedaleké kavárně. Cenově byla dostupná a vybavená vším, co jsme potřebovali. Frappé tenkrát nebylo drahé obecně a v námi vybraném podniku ani konkrétně.
Mnoho času jsme trávili v kokpitu šitím. Na palubě bylo mnoho plachet nalezených na vrakovištích za léta plaveb. Stav odpovídal místům nálezů. Chvíli vítr vydržely, pak bylo třeba šít. Tři dny v přístavu byly ideální na šití.
Výlety do města byly. Objevování nového světa, exotiky úzkých uliček, místních před tavernami s komboloi v rukou a skleničkami tsipoura na stolku. Ten svět byl pro nás v té době jiný. I když jiný byl pro všechny.
Jednou gyros na ulici, jinak jsme si vařili na lodi. Myslím, že často hrachová polévka. Jedlo se, co bylo, nákupy minimální.
V Chanii v půjčovně ji měli...
Den před vyplutím jsme si šli půjčit mopeda. Před půjčovnou stály na ulici dvě bugyny. Přesně ty, které moje generace kluků znala z kina. Červená a žlutá. Málem se mi u nich podlamovala kolena.
My jsme ale měli jen na mopeda. Jednoho mopeda pro tři. Bylo třeba vyřešit zásoby vitamínu C na další plavbu. Na cestu se vydal vždy jen jeden s batohem. Nedaleko byly pomerančové háje. Plody zelené, i když některé už chytaly oranž. Na polní cestu, schovat mopeda a rychle plný batoh. Vystřídali jsme se tři. Byl to lup. Ale nutný lup, jinak by nám vypadaly zuby.
Zuby nám při další plavbě nevypadaly. Jen huby jsme měli spálené od kyselé šťávy ještě v Itálii.
274
Související články
Častá chyba při přechodu na zpětný chod a co s tím
Častá chyba při přechodu na zpětný chod a co s tím
Při manévrování v přístavech je často vidět, že přechod na zpětný chod je okamžikem, kdy jachta je ovládána živly, neznámými silami, nebo snad vlastní škodolibostí, ale určitě ne kormidelníkem. Jak se tomu vyvarovat?
První a poslední hlavní
V jakém pořadí vytahujeme plachty a proč? A proč bychom to měli dělat rychle?
Trimování jednoduše – střední vítr
Tentokrát vás Vojta Sládeček provede nastavením plachet ve středním větru
Trimování jednoduše - trim ve slabém větru?
Poplujeme na motor, nebo na plachty? To závisí ve slabém větru na tom, jestli jsme schopni jachtu správně vytrimovat. Co vše je třeba udělat pro to, aby to jelo i za slabého větru?
Trimování jednoduše – součinnost obou plachet
Další díl seriálu Vojty Sládečka o správném trimu dnes pokračuje často přehlíženým tématem, kterým je součinnost obou plachet jako celku.