Technologie zachytávání a ukládání oxidu uhličitého zvaná CCS je známa delší dobu. Realizace se dočkala jen v jednotlivých projektech, protože náklady jsou vysoké. Způsobem, jak je snížit, je využít stávající infrastrukturu. Vhodnou variantou se mohou jevit vyřazené těžební plošiny. Zařízení na zachytávání u ukládání CO2 fungují jako obrovské průmyslové vysavače. Odstraňují skleníkový plyn z ovzduší a ukládají jej na bezpečném místě. Počítá se s ním, že tam bude uhlík uložen stovky let. Hlavní nevýhody jsou tři: velikost, hlučnost a nákladnost. Aby tato zařízení fungovala co nejefektivněji, měla by být poháněna obnovitelnou energií, nejlépe větrem. Na souši není na tyto hučící paneláky nikdo zvědav, takže pokud někam, patří spíš na moře. A náklady by bylo možné snížit tím, že se recykluje jiné zařízení, píše v článku na webu The Conversation Ben Kolosz, vědec, který se specializuje na obnovitelné zdroje. Pro využití ropných plošin a mořského dna podle něj mluví i to, že CO2 může...