Moje první plavba na plachetnici vedla z Turecka do Řecka. Byla polovina devadesátých let. A mělo to trochu kriminální podtext. Alespoň první část plavby, kterou bylo třeba uskutečnit pod rouškou tmy.

Je to místo, kam se vydává jen málokterá charterová jachta. Je daleko od běžných základen v okolí Atén. Místo, a především jeho okolí, za to však stojí.

Plavíte se po řeckých ostrovech. Každý den jiný přístav. Nemůžete ale zůstat jen na lodi. Je třeba se vydat na výlet. Vyrazit do vnitrozemí. Objevovat!

Při plavbě mezi ostrovy Rhodos, Nisiros, případně Kos, stojí za zastávku ostrov Tilos se stejnojmenným nevelkým přístavem, který je v  některých informačních zdrojích s nadsázkou nazýván marínou.

Včera jsem dostal zprávu od našeho čtenáře, který měl za sebou náročný větrný týden v Řecku v Jónském moři. Každé zajíždění do přístavu probíhalo ve větru 20kn+ a na vše byl na palubě sám, jen se synem...

Připlouváte do přístavu na řeckém ostrově, který se zdá být skvěle krytý před převládajícím větrem. Čtyři metry hloubky, 20 nebo 25 metrů řetězu musí podle všech pouček stačit. Ostatní ale vyhazují kotvu daleko dále. Proč to dělají?

Na palubě je třeba mít pořádný vercajk. Občas je nutné něco utáhnout. Nebo povolit! Rozebrat! A zase složit! Na to je třeba kvalitní a pestrý cajk. Nebýt odkázán na jedny siky a kladivo.

V pátek vypukl na řeckém ostrově Hydra požár. Shořel borový les na ostrově, větším škodám zabránil včasný zásah hasičů. Požár vznikl v důsledku ohňostroje, kterým se bavili hosté jedné ze zakotvených jachet.

Egejské ostrovy jsou pro jachtaře lákavým cílem. Jejich návštěvu v letních měsících však je třeba zvážit. Platí to především pro méně zkušené skippery a posádky. Tento vítr dokáže zasít chaos i do trajektové dopravy.

Proč je letní plavba v Chorvatsku jednoduchá, vhodná pro začátečníky, a v Řecku v Egejském moři tomu tak není? Co je v Egeji náročné a platí to o celé oblasti? Jaká je odměna za odvahu a stojí za to?