Souboj se zlomeným stěžněm

Plujete na motor a najednou vám spadne stěžeň. Do nejbližšího přístavu to je 40 mil a barometr ukazuje věci, že by bylo lepší, kdyby vůbec neukazoval. V takové situaci se ocitl Jirka Pacák  na cestě ze Salerna na Lipari. Jak k tomu došlo a jak nebezpečnou situaci řešil?

Cíl Lipari

V říjnu jsem vyplouval s posádkou na charterovou plavbu ze Salerna na Sun Odyssey 469 z roku 2013. Posádka chtěla na Lipari. Měli jsme to cca 130 mil k souostroví. Posádka se sešla až navečer. Protože předpověď slibovala od pondělí silnou bouři, bylo jedinou šancí vyplout hned. Nebo zrušit plavbu na Lipari a zůstat v Neapolském zálivu. Nechtěl jsem zklamat posádku a pokud by se vyjelo hned, bylo jasné, že budeme na místě dříve, než bouře přijde. Před sebou jsem měl 25 hodin plavby. V té době foukalo 10 kn od jihu.

Plavba na motor

Vypluli jsem. Posádku jsem neznal, proto jsem chtěl jet nejméně do rána na motor. Proti vlnám to nebyla úplně příjemná plavba, ale vlny byly delší, většinou šlo jen o lehké nárazy. V neděli bylo jasné, že je třeba pokračovat na motor, abychom se na Liparech stihli schovat před blížící se bouří. Kdybychom křižovali proti větru, nestihli bychom to.

Stěžeň na hlavě

V neděli odpoledne, najednou přišla silná rána do vlny. Tak dvojnásobná proti zbytku plavby. Chlap v kokpitu se drží zadního stěhu a diví se, co s ním je. Byl volný. Podívám se nahoru, ale tam vše vypadá dobře.

Pak přišla druhá rána a stěžeň se skácel. Nejprve ráhno prolomilo sprayhood, pak dopadl stěžeň. Po bimini se svezl do vody. V kokpitu jsme byli tři. Všichni jsme se stihli skrčit. Nikomu to nic neudělalo. Na vině byl prasklý přední stěh.

Nejprve přišlo zděšení a šok. Někdo z podpalubí vyběhl nahoru se podívat, jestli jsou všichni v pořádku. Dále přišla ze salonu otázka: „Vám spadl stěžeň?“

Vyřadil jsem a myslel jsem na to, co s tím dále. Zkušenost jsem už měl ze staré české jachty Moira. Zhodnotil jsem situace. Nadále jsme byli bez možnosti komunikace. Přišli jsme o anténu VHF a byli jsme mimo dosah mobilního signálu.

Úklid

Museli jsme především vše uklidit a zabalit tak, aby bylo možné znovu nastartovat. Odřezali a odvázali jsme syntetická lana. Snažil jsme se stáhnout vanty ke stěžni a svázat, abych uvolnil vrtuli.

Rolfog jsme uvázali ke stěžni. Stěžeň jsme se pokusili vytáhnout na palubu. Nešlo to, nešlo s ním hnout. V té chvíli mě napadlo, že bychom vše mohli odříznout. Šel jsem hledat kleště, ale nenašel jsem je.

Nakonec bylo dobře, že jsem je nenašel. Znovu jsem se pokusili dostat stěžeň z vody. Jen asi 3 metry byly na palubě. Bál jsem se, aby stěžeň ležící ve vodě nepoškodil trup. Oddělali jsme ráhno, dali jsme ho na bok a uvázali i s plachtou. Změnil jsem strategii. Natáhl jsem lano od stěžně na kotevní vrátek a navíjel. To šlo dobře, dokud se stěžeň nezastavil o sáling na zadním koši. Sálingy nešly sundat, tak jsme stěžeň pootočili a tahali dále. Zbytek jsme vytáhli přes vinšny a uvázli jsme ho na bok lodi. Jen občas při vlnách šel konec stěžně do vody.

Další plavba

Pokračovali jsme na Lipari, které byly nejblíže. Stěžeň byl téměř nad vodou a vlny se zmenšovaly. Zamířili jsme do Lipari, kde je marína, ve které byla možnost se schovat. Dopluli jsme do maríny asi hodinu před půlnocí. Schovali jsme se akorát včas, protože ráno začala divočina. Nejezdily trajekty, vlny šly přes přístavní zeď. Charterová společnost se nám snažila sehnat loď, ta sice vyplula, ale kvůli bouřlivému počasí se musela vrátit.  

Nová loď

Novou loď jsme nakonec dostali ve středu odpoledne. Zůstali jsme ještě přes noc a pak jsme vypluli zpět. Posádka nepromarnila ani čas, kdy jsme na novou loď čekali. Projela si zatím ostrovy trajektem.  

Bonus 

Navzdory nehodě si posádka splnila plán. Na Liparech jsme byli a ostrovy si všichni projeli trajektem. A navíc ke standarní plavbě na Lipari dostali všichni ještě nádavkem slušnou porci dobrodružství.