Jabuka viděná Maposem

Letošní Jabuka se startovala netradičně až v sobotu ráno v 10 hodin, protože pořadatelé měli strach pustit tolik přihlášených lodí do nočního vichru přikrmovaného bouřkami. A opravdu se zdálo, že ráno už je po všem. Start s krásnými bouřkovými mraky a duhou se povedl a bouřka přešla stranou.

Naše posádka SPG kormidlujícího kapitána Pavla Sehnala s alfa trimerem Zdenkem Kacálkem a s mojí neúplnou závodní posádkou Jachtklubu Brno jela letos Jabuku na lodi Toto Travel Molo Longo 2. Tato plachetnice je na 18,2 m prodloužený speciál Cicarelli 53, jehož hlavní zbraní do silného větru je naklápěcí kýl.

Taktiku i výměny plachet převážně řešil spolumajitel lodě Mario Hrvoj a Mapos s Kacošem se mu do toho snažili vnucovat své představy. S obří plachtou Code Zero jsme po nemastném-neslaném startu setřásli v kanálu mezi Prvičem a Tijatem soupeře. Za prvním otočným bodem - majákem Plič Sestre - jsme zamířili na volné moře směr Jabuka. Po halze jsme nabrali pohodový zadoboční kurz a obdivovali zpěněné vlny v návětří, které se na nás valily po vyjetí ze stínu ostrovů před Vodicí.

Foto Jabuka/regate.hr

Start regaty Jabuka

Takže než jsme na třetí pokus kosu nacvakali a vysoukali na přední vant, náš hlavní soupeř nás v závětří objel a ujal se vedení. Byla to největší jachta typu Volvo Ocean Race (VOR 60) jménem Clean Sport One, několikanásobný vítěz i favorit závodu. Nevýhoda jízdy pouze na hlavní plachtu nebyla jen v pomalé rychlosti vlivem naprosté nevyváženosti lodě, ale jako sekundární průšvih i to, že se přetížená hlavatka začala na mnoha místech trhat. Takže když jsme bouřkovou kosu konečně před Jabukou vytáhli, vypadalo to spíše na přetržení hlavatky a následný zklamaný návrat do přístavu. Ovšem bouřková kosa nás příjemně překvapila svou velikostí i výkonem a za pomoci mohutně vyvažujícího canting kýlu se loď rozletěla ke stíhací jízdě. Rychlostní rekord byl přes 20 uzlů a záhy tak nastal další problém, jak při halze kolem ostrova Jabuka nedotrhat hlavní plachtu a nazlomit stěžeň.

Neprun nás ale podržel a halzu jsme vykroužili téměř ve skluzu. VOR 60 jsme tak za chvíli zase předletěli, protože navíc v tlaku naší megarychlosti dosti dlouho rozrefovával svou hlavní plachtu do plné velikosti. K poslednímu točnému majáku Mulo jsme tak přijeli s pohodlným náskokem a začali pomýšlet na vítězství. To byla ovšem stará začátečnická chyba a jakoukoliv neskromnost Neptun tvrdě trestá. Vítr ze SZ směru najednou u pobřeží zeslábnul a my pomalu mířili levobokem k cíli. VOR 60 to pro nás naprosto nesmyslně pravobokem namířil ke břehu kolmo na směr do cíle. U pobřeží mu ovšem do plachet náhodou zafoukal burin a stylem „na pána“ nás obloukem objel. Nevěřícně jsme zírali, jak malá taktická chybička při hlídání soupeře dokáže smazat tak obří náskok.

Takže bylo vymalováno Clean Sport One stejně jako loni opět potvrdil, že jestli my jsme rychlejší ve vichru, tak v příbřežním bezvětří nám to dokáže vrátit. Zřejmě dobrý oddíl. Mentální coach Marian Jelínek by řekl, že bylo pěkné udělat soupeřům radost a že orientace na výsledek na úkor radosti ze silného zážitku není dobrá. Radost z celkového prvenství jsme jim ale udělali velikou. Tak snad nějakou příští Jabuku, když Neptun dá.

A nakonec na Jabuce skoro každý dobrý tým něco vyhraje. My vyhráli skupinu G4, Zdenek Jakoubek byl s Hebe V první v ORC B a druhý ve skupině G11, Pavel Štolba na Mary S byl druhý ve skupině G12 i v ORC B, a dokonce Renča Marečková byla na charterovém Firstu 35 v tomto spravedlivějším handicapovém ORC B třetí. Prostě kvalita českých posádek se opět na Jabuce  potvrdila, a to tu nebyly zdaleka všechny.

 Mapos –zde neúspěšný taktik SPG, jinak kormidelník posádky Jachtklub Brno

Fotky a videa na Jachtklub Brno.