Bylo Grónsko opravdu zelené?

„Grónsko bylo dřív zelené, tak co vlastně řešíme?“ Podobné výroky patří k oblíbeným argumentům v debatách o změně klimatu. Často se jimi zpochybňuje význam a vážnost současného globálního oteplování.

Jenže právě tento příklad ukazuje, jak snadno může částečně pravdivá informace vést k naprosto mylnému závěru, pokud není zasazena do širšího kontextu. Podívejme se blíže, co skutečně víme o historii Grónska, jeho klimatu a životních podmínkách v době vikingského osídlení, která se tak často zmiňují. 

Ostrov ledu 

Grónsko je největším ostrovem světa. Je pokryté z cca 80 % jen sněhem a ledem. Stáří ledového příkrovu se odhaduje na 400 000 až 800 000 let, což znamená, že z hlediska historie lidského druhu se rozhodně nedá mluvit o „zeleném ráji“. Přesto v minulosti, konkrétně před cca 55 miliony let, panovalo na území dnešního Grónska subtropické klima. O tom se však dnešní debaty o klimatu nevedou. Zajímavější je v tomto ohledu období raného a vrcholného středověku (cca 900–1400 po K.), kdy do oblasti Grónska přicestovali Vikingové a ostrov pojmenovali právě Grónsko – Grœnland (Zelená země).

PR kampaň jménem Grónsko

Osídlení Grónska popisuje Sága o Erikovi Rudém, který měl připlout na ostrov poprvé v roce 982, aby o rok později přesvědčil zhruba 700-1000 Vikingů z Islandu, aby přesídlili na nově objevený ostrov. 

V knize „Landnámabók“ (islandská kniha z 13. století, shrnující osídlení Islandu a sousedních oblastí, včetně Grónska) je vysloveně zmíněný verš/citace Erika Rudého: „Dal zemi jméno a nazval ji Grœnland (Zelená země) a řekl, že lidé budou toužit tam přejít, protože země má dobré jméno.“ (viz kapitola VI.) Jinými slovy, pojmenování ostrova bylo zcela vědomým marketingovým tahem. Erik Rudý potřeboval osadníky, a tak zvolil název, který měl přitáhnout pozornost.

Jak moc bylo „zelené“?

Osídlení Grónska Vikingy, trvající více jak 4 století, umožnily tamní klimatické podmínky v daném období. Klima se však nakonec také jedním z hlavních faktorů, proč Vikingové Grónsko opustili.

Přibližně mezi lety 900–1300 mluvíme o středověkém klimatickém optimu, kdy teploty v části severní Evropy a Atlantiku byly o něco vyšší, než v předchozích historických epochách i bezprostředně poté. Srovnání s dneškem je relativně obtížné, protože současné změny se dějí velmi rychle.

Příznivé klima umožnilo Vikingům osídlit některé oblasti především na jihu ostrova. Středověké klimatické optimum ale nemělo globální charakter. Projevilo se především v severním Atlantiku. Ve srovnání s dnešní změnou klimatu tedy bylo charakteru lokálního. Viz shrnutí zde. 

Zmiňované klimatické optimum umožnilo v Grónsku omezené zemědělství a chov zvířat. Pěstoval se například ječmen, na farmách se choval skot. Ani v nejmenším ale nelze mluvit o zelené zemi či si představovat bujnou vegetaci. Pastva byla velmi chudá, pole často malá, rozptýlená, farmy musely být soběstačné. Dřevo, jakožto velmi drahá komodita, se muselo dovážet z Evropy, protože v Grónsku nebyly žádné lesy. 

Kromě lovu a chovu skotu byl dalším z pilířů osídlení obchod. Důležitým pilířem grónských Vikingů se stal obchod s kly narvalů, které byly v Evropě velmi ceněné jako vzácné artefakty. Lidé věřili, že jde o rohy jednorožců s magickými a léčivými vlastnostmi. Výměnou za toto luxusní zboží dokázali Vikingové získat dostatek prostředků pro nákup železa, obilí i dřeva. Tedy všeho, co potřebovali k přežití na ostrově. V průběhu 14. & 15. století se ale významně zlepšila propojenost Evropy s Afrikou a do Evropy začala proudit slonovina, která nižší cenou vytlačila „narvalinu“ z trhu. Vikingové pak jen těžko dokázali získat prostředky na nákup potřebných komodit. 

Odchod ze země

Zhruba v druhé polovině 13. století středověké klimatické optimum skončilo a oblast se začala ochlazovat, začala malá doba ledová. Ochlazení ztížilo zemědělství a plavbu, pole mrzla, pastva byla horší a moře častěji pokrýval led. V kombinaci se stagnujícím obchodem šlo o smrtící kombinaci, a proto Vikingové nakonec Grónsko opustili. Shrnutí například zde.

Vikingské osídlení tak přetrvalo na ostrově zhruba do 13. až 14. století. Poslední zaznamenaná severská obchodní loď připlula k pobřeží v roce 1406, vedl ji Thorstein Olafsson, který si o oženil 16. září 1408 se Sigrid Björnsdóttir v grónském kostele Hvalsey (jižní Grónsko), aby se později s celou rodinou odstěhovali na Island. Dle historických pramenů v roce 1541 navštívil pobřeží Grónska islandský biskup Ögmundur Pálsson. Údajně nenašel nikoho živého.

Proč si Grónský příběh připomínat? 

„Zelené Grónsko“ v době Vikingů skutečně existovalo, ale jen v omezené oblasti, po omezenou dobu a za specifických klimatických i společenských podmínek. Nešlo o žádné zelené Eldorádo. Bylo to drsné místo, kde se dalo přežít jen díky kombinaci mírného oteplení, chovu skotu, dovozu základních surovin a úspěšného obchodu. 

Srovnávat tehdejší situaci se současnou globální změnou klimatu je také zcela zavádějící. Středověké klimatické optimum mělo regionální charakter, zatímco dnešní oteplování je globální, rychlé a způsobené lidskou činností. Příběh Vikingů v Grónsku je skvělou ukázkou toho, proč je důležité vnímat historické a klimatické kontexty, a proč bychom měli být opatrní vůči zjednodušeným výrokům a zavádějícím argumentům.