Bouřlivý vítr, letadla nelétala, ale my jsme vydrželi

Pátek na řeckém Kalymnosu byl větrný. Nejezdily trajekty, nelétala letadla, a domácí uklízeli květináče hrozící odletem k severozápadu. Vítr byl bouřlivý z pro ně nezvyklého směru. Stáli jsme za těch podmínek na kotvě…

Co v Chorvatsku uděláte, když se blíží vítr 40 – 50 uzlů? Zajedete do přístavu, do maríny, na mooring. Tam to chcete přečkat. V Řecku je ale mooringů málo. Kotva na přídi a vyvázat záď na molo. To je běžné stání. V Chorvatsku se to může zdát nespolehlivé. Tady to není taková hrůza. Na jachtách jsou větší kotvy a běžných je 80 metrů řetězu (na rozdíl od 50 metrů v Chorvatsku). Navíc je častá hloubka na kotvení 4 – 6 metrů a slušně držící dno.

Tři lodě hledají úkryt před bouří

Ve čtvrtek večer míří na Kalymnos 3 lodě s českou posádkou. Je třeba vystřídat posádku. Celou, nebo část. Mají avizované přílety na Kos. Do toho špatná předpověď. Nebylo jasné, jaká bude situace v přístavu Kalymnos, proto dvě posádky, které mohou být v Kalymnosu později, zkouší ještě marínu na Lerosu, která by byla spolehlivější za nečasu, který má přijít. Jenomže ta je plná. Proto se nakonec rozhodují pro zátoku Arginonta na severozápadě Kalymnosu. Proti jihovýchodnímu větru se zdá být krytá.

Pouze my musíme do přístavu Kalymnos, odkud jezdí trajekty, protože jeden člen posádky musí být v sobotu ráno na letišti na Kosu.

O pátečním dopoledni, kdy vítr rychle sílil, jsem již psal. Stejně jako o přesunu z nepříliš chráněné části přístavu zvané marína do přístavu vnitřního. V něm byla naše situace nejen bezpečná, ale nakonec i celkem komfortní. S 80 metry řetězu a kotvou v tisíciletém přístavním bahně jsme se ani nehnuli. Dokonce i kotvu jsme v sobotu vytáhli bez problémů, do ničeho jsme se nechytili. Čili nudný příběh. I když, preferuji v takových případech nudu, před přílišným vzrušením.

V zátoce Agrigonta fučí

To si ale užila dvojice jachet v zátoce Agrigonta na severu Kalymnosu. Vítr až 45 uzlů na kotvišti byl stáčený okolními horami.

Zátoka Agrigonta na první pohled vypadá před jihovýchodním větrem krytá. Na kotvě zde v pátek stály dvě české lodě. Po radě místního plážového barmana s přídí na kotvě a zádí na dlouhém laně proti jihovýchodu uvázanou na pláži. Dokud nezačalo foukat, zdálo se to jako ideální stání proti jihovýchodnímu větru.

Vítr se v zátoce stáčí

Jakmile vítr zesílil, ukázaly se slabiny tohoto stání. Vítr v zátoce totiž nechodil od jihovýchodu, ale stáčel se o okolní skály. Nepřicházel od zádě, ale dost z boku. 30 – 35 uzlů byla v pátek norma, 45 uzlů v poryvech. A to ještě bylo dobré. Dále v zátoce to bylo horší, poryvy zvedaly vodní tříšť z hladiny.

Klidné stání to nebylo. Jedné z lodí přestala držet kotva a přibližovala se druhé. Bylo třeba odhodit záďové lano přivázané na břehu a překotvit. Tentokrát již bez lana. Jen kotva do písku na 7 metrech hloubky a 70 metrů řetězu. Pro jistotu. To musí držet.

A drželo to. Teď už jo.
Vítr foukal plnou silou až do pátečního večera. Během noci zeslábl, ale nad ránem to ještě stále byly poryvy až 35 uzlů.

Zdá se být lepší, než je

Zátoka Agrigonta je sice za jihovýchodního větru krytá před vlnami, ale vítr zde dokáže v poryvech vát plnou silou. Důležité je hodit kotvu do bílého na dně (písek) a vypustit dostatek řetězu. Stání sice nebude klidné, ale ani nebezpečné.

Dnes jsme už odpluli z Kalymnosu a v WNW větru míříme na motýlovitou Astypalaiu...