Varování před bójemi v Brbinji (Dugi otok)
Minulý týden na Jadranu byl dramatický. Plný zážitků, pro některé nechtěných. My jsme bojovali s utrženou kotevní bójí v Brbinji. Nehoda se podepsala na kormidle naší jachty.
Úterý 8.7. pro mě znamenalo velké přemýšlení, kde bezpečně strávit noc. Procházel jsem všechny modely na Windy a Ventusky a zkoumal sílu větru a poryvů. Na meteoradarech jsem sledoval pohyb mraků a bouřek a na Adria radaru Közép-európai radar aktivitu blesků. Plavili jsme se zrovna mezi Ugljanem a Dugi otokem.
Místa, kde se dalo bezpečně kotvit, byla obsazenákombinací katamaranů a plachetnic. Tam jsem kotvit nechtěl, protože během noci mělo dojít k výrazným změnám směru větru a oba druhy plavidel se na kotvě točí jinak.
Foto David Černý
Místo, kde k nehodě došlo.
Rozhodl jsem se pro vyvazovací bóje v Brbinji, kde jsme byli krytí před většinou směrů větru. Jediný nekrytý úsek byl ve směru, kdy loď drží na tlustém laně bóje a je vystavena větru přídí, tedy nejmenší plochou.
Vyvázali jme se na první bóji a zjistil jsem, že betonový blok je posunutý směrem od břehu. Druhá vhodná bóje byla zas posunutá směrem ke břehu. Před třetí vhodnou bójí nás varovala posádka německé lodi. Na čtvrtý pokus to vyšlo. Loď vyvazuji na oko lana vedoucího od kotevního bloku dvěma lany. Ostatní lodě stáli dost daleko od nás, tak jsem mohl lano na břeh nechat dostatečně volné, abych snížil síly v případě, že se vítr stočí a opře do boku lodi.
Foto David Černý
V Brbinji jsou lodě vyvázané přídí na bóji, odkud pokračuje lano ke břehu, které se vyvazuje na záď.
V deset začalo podle předpokladu pršet, jedny bouřky přecházely jižně a druhé severně od naší polohy. Loď byla připravená na vyplutí, nůž a čelovka po ruce. Z okna kajuty jsem stále kontroloval postavení jachty. Budík nařízený po hodině. To kdybych tvrdě usnul. Každých dvacet minut jsem byl na palubě a na přístrojích sledoval sílu poryvů.
9.7. v 0600 to začalo. Z kajuty vidím, že loď je ve zvláštním postavení. Lano od betonového bloku se přetrhlo. Vybíhám na palubu a lano vedoucí ke břehu vytahuji na palubu a upravuji tak, aby se nám nedostalo pod loď. Namotat lano propelerem v téhle situaci je noční můra. Loď je opřená bokem o břeh, kormidlo na pravoboku naráží do kamene pod vodou. Jeden člen posádky odtlačuje záď háčkem (máme bytelný dřevěný), druhý plave s lanem, co vozím jako kontraotěž k další bóji, abychom se odtáhli od břehu. S dlouhým těžkým lanem, co je ve vybavení lodě by to bylo složité. Vyskakuji na břeh a kontroluji situaci.
Pod lodí je další lano, nejspíš od bóje, před kterou nás varovala německá posádka. Podařilo ze mi zbavit se lana pod lodí a přitahuji loď k bóji na moře. Loď je zachráněna, ale kormidelní list na pravoboku poloviční. Do lodi nezatéká, je ovladatelná ale v rámci bezpečnosti se okamžitě přesouváme do domovské maríny. Zvládli jsem to.
Další šok přišel po kontrole lodi potápěčem, když se vynořil s kusem lana sundaným z propeleru. Od naší bóje nebylo, od rozbité bóje jsem vytáhl na břeh. Co to bylo za lano nevím.
Pro sebe mám z této zkušenosti jasný závěr. I když jsme byli jediní, koho bóje neudržela, tak už nikdy podobné místo nezvolím.
Za prvé jsem špatně vyhodnotil situaci, že lana od bójí mohou být poškozená z předchozích bouřlivých dnů, za druhé je všude spousta dalších lan, které mohou značně zkomplikovat situaci.
Přesto, že jsem místo na noc vybíral s velkou pečlivostí, provedl nezbytná opatření a polovinu noci strávil na palubě kontrolou situace, tuhle záležitost považuji za svoji chybu.
Příště radši zůstanu na kotvě i kdybych měl překotvit, nebo odplout, než zvolit podobné místo ke stání.
Doufám, že vás tenhle příběh přiměje zbavit se falešné jistoty při stání na bójích a lepšímu posouzení nebezpečí lan pod vodou. I když jsme přežili bouřlivou noc, naše bóje se utrhla až ráno, když už byl klid.
1831