Zločin na Rabu?

Jednoho deštivého prosincového dne se rozletěly dveře na komisariátu policejní stanice Rab (adresa Palit 144A, Rab – Palit). „Zločin! V přístavu,“ vypustil ze sebe zděšený občan.

Nevšední situace, na Rabu policie běžně řeší špatné parkování a absenci vydaného računu u prodejce cukrové vaty, zapůsobila na místní četnictvo jako výbuch petardy v plném kurníku. Běhání tam a zpět, hledání čepic a pouzder s revolvery, vzrušení z velkého případu v očích. Do přístavu vyrazila celá policejní jednotka v síle dvou mužů a jedné policistky-ženy.

Dav krvelačných čumilů již obhlížel místo (zlo)činu. Policejní jednotka se prodrala davem k hraně přístavní zdi. V hlubině bylo možné rozeznat střechu vozu tmavé barvy. V hluku, který produkoval přihlížející dav, bylo možné tu a tam rozlišit slova jako mafie, pomsta a samozřejmě VRAŽDA.

Policie nerozhodně přešlapovala na místě. Zločin, to je jasné, ale co s tím? Kdo prozkoumá místo činu skryté v hlubinách? Teplota moře je 16°C. To jsou podmínky, kdy chorvatský policista do moře nevstoupí. Bezradné vyšetřovatele zachránil výběrčí přístavních poplatků: „Zavoláme Gorana, přístav je jeho rajón.“

Goran Benković je místní potápěč, který v létě za 200 euro rozmotává turistům namotané mooringy na propeleru. Běžná cena je sice o 100 euro nižší, ale Rab také není běžný přístav. Je to jako s kávou. Ve Splitu na nábřeží je káva dražší než v Gizdavaci u pošty. Jestli víte, kde to je.

Goran přijel na zadýchaném romobilu Sencor Scooter S30 již oblečený v neoprenu, s láhví na zádech a automatikou přes rameno. Jen bez ploutví, které už mu jednou dopravní policista zakázal.

Na břehu si vyslechl policejní požadavek (hlavně se ničeho nedotýkej) a skočil do chladné vody. Na připravenou bílou tabulku si zapisoval první poznatky. Vůz značky Audi, kombi, černé barvy, podezřelá poznávací značka RI 0000 RB. Bez šoféra.

Ničeho se nedotýkal…

Když vyplaval na hladinu, snesla se na něj baterie otázek. Od vyšetřovatelů, i od zvědavé veřejnosti.

Vyndal automatiku z úst a hlásí: „Nikdo tam není.“

„Jak není,“ překřikují se policisté. „Kdo řídil?“

„Nevím, nikdo tam není,“ opakuje Goran a požaduje 200 euro.

V té chvíli se za zády davu ozve dotaz: „Je tu někdo od policie?“

Policejní jednotka neslyší tazatele, je příliš zaneprázdněná zločinem.

Mladík opakuje svůj dotaz. Křičí: „Je tu někdo od policie?“

Policistka-žena zareaguje první: „Ano, jsme tady. Co se děje?“

Dvacetiletý mladík se prodere davem: „Chci nahlásit krádež vozu. Včera jsem ho zaparkoval někde tady...“

Policistka hledí na mladíka, pak do vody a na Gorana. Přemýšlí…

„Měl jste zataženou ruční brzdu?“

Déšť houstnul, šeřilo se. Byla sobota, světla adventních ozdob se rozsvěcela. Po zločinu lačný dav se začal rozcházet. Končilo prosincové odpoledne, které se nakonec ukázalo být stejné, jako každé jiné.

Poznámka redakce

Některé informace se nepodařilo ověřit z více nezávislých zdrojů.