Vědci v Arktidě studiem minulosti nahlíželi do budoucnosti

Geologové z norské univerzity UiT strávili pět let studiem procesů, které probíhaly pod ledovým příkrovem Barentsova moře před zhruba 15 tisíci lety. Získané údaje pomohou lépe pochopit aktuální dění, které souvisí s oteplováním planety. Studie zjistila, že současná rychlost klimatických změn není bezprecedentní. Pokud je možné to považovat za dobrou zprávu, dobré zprávy tím končí.

Konsenzus vědců očekává, že hladina světového oceánu bude v tomto století nadále stoupat. Jde o akutní hrozbu pro téměř miliardu lidí, kteří nyní žijí v pobřežních oblastech. Zmíněná aktuální studie, o níž informuje The Barents Observer, na základě nově objevených sedimentů na mořském dně vyčíslila, jak rychle kdysi ustupoval ledový příkrov v Barentsově moři a jaký to mělo dopad na výšku hladiny oceánu.

Led podle vědců kompletně zmizel zhruba za 1000 let, přičemž hladina světového oceánu stoupla o 6 metrů. Největší část příkrovu však ustoupila v průběhu pouhých 90 let, kdy led ustupoval v průměru o 580 až 1600 m ročně. Tyto geologické údaje ukazují, že nepřetržitý a rychlý ústup ledových příkrovů není výjimečný. Určit budoucí množství tání v příštích desetiletích a staletích však není podle vědců jednoduché, protože vazby, které působí mezi oceány, klimatem a ledem, jsou velmi komplexní.

Tým do svého výzkumu zahrnul také data shromážděná Norskou hydrografickou službou v rámci programu Mareano. Poskládání snímků s vysokým rozlišením pomáhá k vytvoření jasnějšího obrazu o geologické a hydrografické historii této oblasti. Mapování zahrnuté do studie pochází z velmi odlehlé oblasti v centrální části Barentsova moře, poblíž norsko-ruských hranic. Vědci se domnívají, že právě v této oblasti led zůstal nejdéle.

Vedoucí výzkumník studie Calvin Shackleton z Norského polárního institutu v Tromsø poukazuje na to, že satelitní data, která byla v posledních 40 letech používána ke sledování současných ledových příkrovů, nejsou schopna monitorovat procesy probíhající pod ledem. Proto jsou geologická data, která po sobě zanechaly tyto starší ledové příkrovy, pro vědce velmi cenným archivem informací.

Pokračující vzestup mořské hladiny je jedním z nejznepokojivějších procesů, které se v současnosti na Zemi odehrávají. Kvantifikace tohoto stoupání a schopnost přizpůsobit se jeho dopadům je a bude klíčová. Této adaptaci by měla pomoci právě zjištění této studie. Vědci například byli schopni identifikovat, jak voda vyhloubila mořské dno a uložila sedimenty. Z toho je podle nich patrné, že pod ledovým příkrovem Barentsova moře bylo tající vody hodně. Vědci se domnívají, že část této vody byla přiváděna z povrchu ledového příkrovu, což ukazuje, že tento příkrov byl s rostoucí teplotou v atmosféře stále náchylnější k tání.

Jiná nedávná studie podobně zmapovala ledovcové tvary v Norském moři a ukázala, jak rychle se poslední ledový příkrov nad Skandinávií stahoval zpět do Norska přibližně ve stejné době, kdy se hroutil i ledový příkrov v Barentsově moři. Rychlost tohoto ústupu byla extrémní - 55 až 610 m za den. Nic podobného v souvislosti s aktuální klimatickou změnou nikdo nenaměřil. Nejhorší možnou interpretací těchto závěrů by však podle vědců bylo myslet si, že se nyní „nic neděje“.