Tajemství Nového Zélandu v Americkém poháru
Jestli čekáte, že Vám odhalíme veškerá tajemství vítězného Nového Zélandu v Americkém poháru, tak Vás zklameme. Co ovšem dokážeme je shrnout vše, co víme o lodi a týmu, který se pomstil za prohru v San Francisku. Celý jachtařský svět již druhým týdnem diskutuje o tom, co stojí za drtivou porážkou amerického týmu Oracle. Pokud se chceme dozvědět o lodi a týmu ETNZ více, nesmíme se dívat pouze na viditelné rozdíly mezi vítězem a poraženými. Pravdou je, že Emirates Team New Zealand upravil „one design“ koncept lodě na samou hranici možností a provedl viditelné i neviditelné změny, které v součtu posunuly výkony o level výše. My nyní tyto viditelné i neviditelné změny popíšeme!
1. Magické foily
Jedním z hlavních faktorů, které ovlivnily výsledek poháru jsou foily. Pravidla určovala, že každý tým smí do závodu nastoupit pouze se dvěma páry foilů. Výjimku měly testovací lodě AC45F, kde se smělo do zahájení závodů testovat různé profily a tvary křídel. V samotném výsledku každý tým vyvinul jeden pár foilů pro slabý vítr a jeden pár do středního či slabého větru. Týmy jako Oracle Team USA nebo SoftBank Team Japan, se podílely na společném vývoji, a tedy jejich foily byly defacto totožné. Ostatní pracovaly na vývoji separátně, ale ve stejném duchu. ETNZ se rozhodl upustit od standardního „J“ tvaru a vydal se vlastní cestou zalomeného křídla. Samotná teorie foilu ETNZ by vydala na samostatný článek, proto si ji zatím necháme pro sebe a pouze zhodnotíme, že se podařilo vyvinout foil, který dokázal vyvinout stejný vztlak a rychlost, ovšem dokázal to při jízdě na ostřejší kurz než ostatní týmy.
2. Cyklisté, hydraulika a aerodynamika
Foto © ACEA 2017 / Photo Gilles Martin-Raget
Před kormidelníkem Peterem Burlingem sedí trimer Glen Ashby, který si hraje s joystickem svojí "počítačovou hru".
Asi nejviditelnějším rozdílem mezi ETNZ a ostatními týmy byla záměna standardních grinderů za mechanismus využívající spodní polovinu těla – cyklo mechanismus. Na začátek je nutné vysvětlit, jak to na lodích AC funguje. Grinder, tedy osoba, která na lodi točí klikami, většinou takto dělá, aby točila vzdálenou vinšnou. U lodí AC je ovšem zcela jiný důvod. Grinder station je využito k pohonu radiálních pump, které mají za úkol vytvořit dostatečné množství elektrické energie pro ovládací systém lodě a dostatečný tlak v hydraulickém systému, který ovládá hydraulické válce foilů. Ty jsou permanentně v provozu – neustále probíhá nastavování úhlů a náklonů pro optimalizaci letu. Tento tlak se samozřejmě s každým pohybem válců snižuje a je tedy zapotřebí neustálého „tlakování“. Čím vyšší tlak v rezervoáru, tím rychlejší vysunutí nebo zasunutí foilu. ETNZ zvolil netradiční způsob a rozhodl se pro pohon radiálních pump využít cyklo mechanismu. A mělo to několik důvodů. Jak bylo později ukázáno, cyklisté ze Zélandu měli výrazně nižší tepovou frekvenci v průběhu rozjížděk. To znamená, že dokázali generovat stejné (pravděpodobně i vyšší) množství energie při nižším fyzickém zatížením. To mohlo mít efekt během obratů, kdy cyklisté nebyli tolik udýchaní, mohlo to ovlivnit rozhodování jednotlivých členů týmu při ovládání lodě, tým mohl snadněji regenerovat mezi rozjížďkami i mezi jednotlivými dny. A právě fyzická příprava a regenerace mohla být jedním z důvodů úspěchu. Zatímco Oracle byl sestaven z jachtařů, kteří se stali atlety, Nový Zéland zaměstnal cyklisty z vytrvalostních tratí. Dalším faktorem, který mohl ovlivnit výsledek poháru, je aerodynamika. Pokud se podíváte na uspořádání závodníků ostatních týmů, je jasné, že výše postavené osoby v solitérním uskupení, kdy někteří jsou vystrčeni stranou, budou více vířit vzduch, který je obtéká. Zatímco ETNZ měl čtyři za sebou „nasáčkované“ cyklisty, podél kterých mohl vzduch mnohem lépe a rychleji téct. Bavíme se o úpravě, která mohla Zélandu přidat malé množství extra rychlosti, ale mluvíme o závodě, kde sebemenší detail dělal ohromné rozdíly.
3. Ovládání
Foto © ACEA 2017 / Photo Gilles Martin-Raget
Před kormidelníkem Peterem Burlingem sedí trimer Glen Ashby, který si hraje s joystickem svojí "počítačovou hru".
Dalším viditelným rozdílem byla strategie v ovládání lodě. Ostatní týmy využívaly 3 až 4 závodníky na palubě k ovládání lodě. Zéland svěřil ovládání lodě 3 členům posádky a jednomu počítači. Důkazem je rozdíl mezi kormidelními koly Američanů a ETNZ. Veškeré nastavení foilů, kormidel a kurzu měl u Američanů na starosti skipper – Jimmy Spithill. To znamenalo nejen výrobu komplikovaného kormidla, ale také velké množství úkonů, které musel skipper provést, aby docílil plynulého letu. Druhý člen posádky měl na starosti trim křídla skrze standardní elektro-hydraulickou vinšnu. Další člen posádky se již věnoval výrobě energie a taktice a (taktik). Další osoba měla na starosti nastavení foilů. Že jste se v tom ztratili? Není divu, je to chaotické. A teď si představte, že tyto úkony jste nuceni provádět během závodu v 50 km/h. Emiráty vsadily na kvality třech opravdových jachtařů a třech cyklistů. Peter Burling měl na starost pouze směr plavby a případné nastavení úhlu kormidel. Mohl celou dobu pouze sedět za kormidlem a provádět perfektní startovní manévry. Pro zajímavost, Peter později prozradil, že z důvodu taktiky i mimo vodu, se snažil starty v semifinálových bojích tolik nehrotit, aby nejen nepoškodil loď, ale také aby nedal zbytečně brzo důvod Američanům k radikálnějším změnám. Druhou velmi důležitou osobou byl trimer křídla a kosatky. Glenn Ashby defacto pouze seděl uvnitř trupu a na joystiku „si hrál“ svůj vlastní Americký pohár. Veškeré úkony (distribuce hydrauliky v křídle), nastavení úhlu křídla i kosatky prováděl přes tento dodnes tajuplný gameboy. Třetí osobou, která se věnovala také něčemu jinému, než šlapaní do pedálů, byl poslední cyklista v řadě. Za pomoci počítače, který vyhodnocoval vstupní podmínky, nastavoval ideální náklon foilů. Ovládání foilů mělo velký význam. V samotném začátku AC50 všechny týmy věřily v použití plně automatizovaného systému nastavení – autopilota. V průběhu vývoje ovšem od této varianty upustily a přešly na poloautomatizovaný proces.
4. Počasí
Na vítězství Nového Zélandu se podílely také chyby Američanů. Nezapomeňte číst titulky.
Dá se říct, že o vítězi se rozhodlo již v druhé polovině semifinálového duelu. Proč? Odpověď je velmi jednoduchá. Bermudy nepatří mezi příliš větrné oblasti v průběhu léta. Toho si byl tým Emirates velmi dobře vědom, a proto se při vývoji foilů zaměřil právě na sadu pro slabý vítr. V tomto směru měl ETNZ jednoho z nejlepších meteorologů na planetě. Roger Badham strávil více než čtyřicet let jako meteorolog se specializací na dlouhodobé a krátkodobé předpovědi/modely pro lodní sektor. Pokud jste schopni dokázat komunikovat meteorologa s šéf inženýrem pro vývoj foilů, máte téměř vyhráno.
Zajímavost: Grant Dalton (CEO) se po získání poháru přiznal, že Roger Badham se s předpovědí sekl o jeden a půl týdne – slabý vítr se měl dostavit později, než jak doopravdy bylo. Sada foilů pro slabý vítr tak nebyla stavěna na takové množství rozjížděk a celý tým se obával nejhoršího – strukturální poruchy.
5. Vítězem není pouze Burling, ale celý Zéland
To je něco, co jsme v minulém ročníku nemohli vidět. Minulý ročník oslavoval „greatest comeback in sport history“ a jeho symbolem byl Jimmy Spithill a Russell Coutts, letos s opravdu vyhrál lepší tým. Tentokrát tým nebyl pouze Glenn Ashby nebo Peter Burling. Byli to všichni. Od CEO po týmovou sekretářku. Tým to dokazoval neustále. Důkazem byla práce shore teamu, který byl nucen v krátkém čase opravit loď, která se poškodila při převrácení během semifinálového duelu. Když mluvíme o týmu, nesmíme zapomenout na největší procento. Tím jsou samotní Novozélanďané. I když celkový počet obyvatel je srovnatelný s počtem obyvatel většího amerického města, Zéland dával najevo spoji podporu v průběhu celé kampaně a eskaloval ji až do finálových rozjížděk. Mohli jste tak na internetu zahlédnout různé výzvy, kdy fanoušci posílali podpůrná videa, na kterých dávali najevo, jak věří a fandí svým krajanům.
6. Týmová taktika
Americký pohár už dávno nepatří mezi poháry, které se rozhodují pouze na vodě. Je to spíše naopak. Zéland dorazil na Bermudy jako poslední tým. Důvod byl jasný – zamezit konkurenci vidět cokoliv důležitého a jiného. Kdykoliv Zéland spustil na vodu loď v průběhu tréninku, byly u toho špionážní lodě ostatních týmů. Zéland se poučil ze San Franciska. V minulém ročníku poháru příliš brzo odhalil sílu foilů a dal tak Američanům s neomezeným rozpočtem možnost dotáhnout se v technologickém vývoji.
7. Politikaření aneb „nepřítel mého nepřítele je můj přítel“
Chvíli trvalo, než se provalila informace o spolupráci ETNZ a italské Luna Rossy. Ta odstoupila z AC35 z důvodu nesouhlasu s upravenými pravidly pro letošní pohár. Italové se ovšem dalšími tahy za zády vedení AC dokázali pasovat do pozice určující pravidla pro další ročník. Ptáte se jak?
Patrizio Bertelli (mimo jiné majitel značky Prada) je hlavním sponzorem italského týmu Luna Rossa. Po odstoupení z AC35 nabídl Zélandu 30 miliónů EUR, celý vývojový tým Luna Rossa a dosavadní design Novému Zélandu za jednu jedinou drobnost. Tou drobností je právo stát se vyzyvatelem v případě vítězství Nového Zélandu. Znamená to možnost spoluvytvářet pravidla pro další ročník. A navrátit se tak k původnímu modelu – jednotrupým lodím. Je otázkou, jak poslední podmínka bude splněna. Vyzyvatel má právo jednat s obhájcem o formátu a pravidlech závodu. Ale je vždy na obhájci, zda tak učiní. To jsme mohli vidět během 32. ročníku, kdy tým Alinghi měnil pravidla každou chvíli.
Zajímavost: To, že italská Luna Rossa vyzvala Zéland 10 minut po protnutí cílové čáry, ví téměř každý. Ovšem již téměř nikdo neví, že Italové oficiálně vyzvaly Zéland ještě dříve, než Peter Burling protnul finiš. Dokazuje to fotografie pořízená na jedné ze soukromých J Class jachet, která patřila právě Patrizii Bertellimu.
Jaká bude budoucnost?
To nikdo zatím neví. Je mnoho modelů a teorií, jak bude vypadat příští pohár. Na jedné straně je tlak na změnu pravidel jako takových, na druhé straně je idea snížení nákladů a umožnění účasti týmům s nižšími rozpočty. Změny pravidel se určitě dočkáme. Zéland kritizuje dlouhá léta chybějící národnostní pravidlo. Tedy pravidlo minimálního počtu/procenta jachtařů ze země, kterou zastupují. Není se čemu divit. Zéland byl z 95% poskládaný ze svých občanů. V tomto směru zaostávají některé týmy ve velkém – na palubě Oraclu byl jediný rodilý Američan. Některým týmům to tak může způsobit velké problémy. Někdo tvrdí, že takové pravidlo by nemělo být zavedeno, jiní jsou pro. Já osobně se přikláním k zavedení tohoto pravidla. Zéland je skvělým důkazem, jak nová generace jachtařů se postupně implementuje do vrcholového jachtingu. Peter Burling je stejně starý jako já (26 let). Je to ale již jeho druhý Americký pohár. V tom předchozím se účastnil AC45 a jezdil i na AC72. Díky třídě 49er se vypracoval a tak nikdo nepochyboval, že má usednout za kormidlo i na AC50. To se u jiného týmu nedá říct. Když se podíváte na seznamy jachtařů, jsou to stále ta stejná jména. Jimmy Spithill také již není nejmladší a je tedy otázkou, kde USA bude brát nové síly. Národnostní pravidlo by tak mohlo vylepšit domácí tréninkové programy, které by se mnohem více zaměřily na výuku a trénink domácích hráčů namísto kupování a najímání hotových profesionálů ze zahraničí.
Dejme si nyní na pár týdnů pauzu a nechme obhájce s novým vyzyvatelem, ať rozhodnou. Já věřím, že se máme opět na co těšit!
Autor: Viktor Brejcha
4008