Nebezpečné okamžiky a jak se jim vyhnout
V zápalu radosti z plachtění se někdy ocitáme v situacích, které se snadno mohou stát nebezpečnou pastí. V takových situacích hlavně nesmíme udělat chybu, ke které to vyzývá.
Plujete na stoupačku a obeplouváte výběžek pevniny. Za ním už budete odpadat a nechce se vám do obratu. Vše ale vychází jen tak tak. Zdá se, že by to s trochou štěstí mohlo vyjít. Pokud se nestočí vítr, pokud neuděláte chybu, pokud budete přesně kormidlovat a pokud je před vámi dostatečná hloubka.
V této situaci především méně zkušení jachtaři často chybují. Snaží se plout co nejostřeji, snaží se namířit příď co nejvíce proti větru, tedy také co nejdále od nebezpečí. Chtějí zamířit co nejdále od břehu a na špiónky nehledí. Navzdory směřování přídě se však jachta stále blíží nebezpečí. Chybují a nevědí proč.
Snos větrem
Každá jachta má nějaký optimální kurz plavby proti větru. A působí na ni snos větrem. Snos větrem roste, čím ostřejším kurzem proti větru plujeme.
Uvedeme si hypotetický příklad. Optimální kurz jachty X proti větru je 45°. V té chvíli je snos větrem bokem dejme tomu 8°. Jachta ale je schopna plout ještě ostřeji proti větru. Špiónky se sice už trochu zlobí, ale jde to. Může plout 42°proti větru. Rychlost však klesá a snos větrem výrazně roste. Například na 14°. A dokonce by šlo vyostřit i 40°. Rychlost už není 6,5, ale 4,2 uzlu a snos narostl na 18°.
V prvním případě, kdy jsme pluli 45°proti větru, jsme ve skutečnosti pluli 53°proti větru. Rychlost 6,5 kn.
Ve druhém případě jsme místo 42° proti větru pluli 56°proti větru.
V posledním případě to bylo 40°proti větru na přístrojích, ale 58° ve skutečnosti. Rychlost 4,2 kn.
Vidíte, že nemá smysl přeostřovat nad rámec toho, co plachty a loď chtějí. (Všechna zde uvedená čísla jsou vymyšlené příklady.)
Dobře. Je jasné, že nemá smysl přeostřovat, protože kurz proti dnu je v takovém případě horší. To jsme si ukázali. Kde je ale zmíněné nebezpečí?
Nebezpečí
Grafika Lodní noviny
Situace, která nastane po přeostření a ztrátě rychlosti.
K nebezpečné situaci může dojít, když jsme rozhodnuti hnát svoji snahu do krajností, tedy do nebezpečné blízkosti břehu. V případě, že jsme blízko břehu a hrozí nebezpečí, že budeme muset provést obrat, abychom se vzdálili, musíme mít rychlost. To znamená plout ideálním kurzem na vítr. Jakmile rychlost ztratíme, nemusí se nám obrat povést a pak jsme tam, kde jsme být rozhodně nechtěli. Existuje na to takové ustálené slovní spojení…
No a ke ztrátě rychlosti dojde, pokud přeostříme (viz obr.). Jachta na chvíli pluje ostřeji proti větru (to je to, co chceme, abychom se vyhnuli nebezpečí), ale pak ztratí rychlost a začne nekontrolovaně odpadat. Kormidlo nepomůže, dokud jachta nenabere rychlost. To už ale může být poblíž břehu pozdě.
Jak se nebezpečí vyhnout
Jsou dvě možnosti, jak se nebezpečí vyhnout. Konzervativnější taktika velí, udělat obrat v bezpečné vzdálenosti od břehu.
Není-li první varianta řešením, musíme přesně kormidlovat, nedělat chyby. Plujeme podle špiónků na geně, stále hlídáme, aby přední lem geny neflatroval. Raději rychle odpadnout, nabrat rychlost a udělat obrat (i když se tím blížím k nebezpečí), než se dopustit té chyby, že přeostříme, ztratíme rychlost a obrat udělat nemůžeme (pak by došlo k tomu, co je na obrázku).
Vše výše uvedené platí pro jednotrupou plachetnici. Platí to i pro turistický katamaran? Platí, a to dokonce dvojnásob.
Udělat obrat proti větru s těžkým turistickým katamaránem, není snadné. Loď rychle ztrácí rychlost a může se stát, že se nepodaří otočit. Pak se musíme znovu rozjet na původní bok, nabrat rychlost a jít do obratu znovu. A na to potřebujeme místo.
Proto chování, které je na hranici rizika s jednotrupou lodí, je už za hranicí s katamaránem. Tam se obrat nemusí podařit, když nebude vše ideální.
1727