Mořská nemoc (2. díl)

Dnes zde máme druhý díl článku Martina Rohovského o mořské nemoci. V závěru najdete i statistiku, která by měla být zdrojem optimismu.

Třetina ano, Asiaté více

Obecně se předpokládá, že zhruba třetina populace je ke kinetóze náchylnější, a že Asiaté jí trpí více než např. běloši. Vypadá také, že postihuje častěji ženy a všichni se k ní věkem stávají odolnější. Také se dá předpokládat, že náchylnost ke kinetóze je ze 60-70 % dědičná.

Boj s nemocí

Stejně jako s mnohým zdravotním problémem se dá i s mořskou nemocí bojovat pomocí prevence, medikace a podpůrných činností.
Jako základní prevence se doporučuje být před potenciálně kinetózou hrozící situací v co nejkomfortnějším stavu. To znamená nebýt hladový ani přesycený, nebýt unavený a nevyspalý a necítit ani přílišnou zimu nebo naopak teplo. Další podstatná prevence je návyk, ale nutno dodat že ani ten nejprotřelejší mořský vlk nemá zaručenou imunitu proti kinetóze. 

Medikace

Medikace samozřejmě znamená podávání vhodných léků, a to jak preventivně, tak i při akutních stavech. Jsou k dispozici látky podávané orálně (zmínil bych u nás velmi známý Kinedril), ve formě náplasti (např. Scopoderm obsahující scopolamin), nebo žvýkačky (Travelgum). Jen bych zde upozornil že většina léků ovlivňuje šíření informací nervovou soustavou a má také vedlejší účinky. Jinak léky, jejich druhy, účinky a rizika by vydaly na samostatný článek. 

 
Osobní zkušenost se zázvorem

Někteří uvádějí že výrazně pomáhá žvýkání čerstvého zázvoru, jiní tvrdí že látky obsažené v zázvoru pomáhají proti nevolnosti ale ne té vyvolané kinetózou. Já osobně jsem jednou v rámci jakési doporučené léčby nachlazení snědl kousek zázvoru a bylo mi pak hrozně zle, aniž bych se kamkoliv plavil, nebo alespoň jel autem. Ale to je pouze jednorázová osobní zkušenost.

 
Lehké práce na palubě

Pod podpůrnými činnostmi si můžeme představit širokou škálu věcí. Například velmi doporučovaná je neustálá aktivita, která zaměstná a nedá mám myslet na pozvolna nastupující obtíže. Pokud tato aktivita probíhá na palubě, potom opravdu pomáhá.
Elaine Bunting ve svém článku doporučuje jako aktivitu např. úklid nebo vaření a zde bych si dovolil i z vlastní zkušenosti výrazně nesouhlasit. Poslat někoho s počínajícími příznaky mořské nemoci se odreagovat do uzavřených prostor třeba vařením, asi většina z nás nebude považovat za výtečný nápad. 

Ulehnout a zavřít oči…

V případě již rozvinutých symptomů velmi pomáhá si lehnou a zavřít oči. Opět nejlépe na čerstvém vzduchu na palubě.
V případě zvracení je nutná opětovná rehydratace organizmu. Některé zdroje uvádějí zvýšenou spotřebu kofeinu jako věc účinnou v boji s mořskou nemocí, jiné zase zvýšené dávky vitamínu C.
Dokonce i ve vědecké komunitě je zčásti rozšířen názor, že kinetóza je z valné části problém psychiky a tím pádem na ni zabírá cokoliv, v co věříme. Tento názor ale zdaleka není převládající. 

Staří mořští vlci říkají…

Někteří jedinci se snaží poukazovat na blahodárný vliv THC. Nevím přesně co k tomu dodat, ale ani tento názor nedoznal přílišného rozšíření. A nakonec této části vám vyzradím tajemství starých mořských vlků, které vždy zabere: na mořskou nemoc je nejlepší si lehnout pod strom a dívat se na nebe.

Na závěr se vrátíme k troše té statistiky

Podle průzkumů uvedených v článku Elaine Bunting trpělo aspoň jednou v životě nějakou formou mořské nemoci 90% osob, které se kdy plavily po moři (pevně věřím že pokud by průzkum probíhal mezi českomoravskými prázdninovými skippery, tak se toto číslo bude limitně blížit 0). To je ta špatná zpráva.
Ostatní zprávy jsou lepší. Dle průzkumu na ARC 2015 trpělo nějakou formou mořské nemoci 119 osob z dotazovaných 456, tedy 26%. Z nich 58% mělo potíže pouze jeden až dva dny, 27% tři až čtyři dny, 9% pět až šest dnů a zbytek sedm a více.
57% z postižených používalo nějakou strategii potlačení příznaků. 162 účastníků ARC uvedlo že přijali nějaké míry k potlačení mořské nemoci a 78% z nich potvrdilo že jim tato aktivita nějakým způsobem pomohla.
Článek bohužel k výše uvedeným číslům neudává specifičtější údaje, ale minimálně je zřejmé že když už mořská nemoc někoho postihne, tak většinou netrvá příliš dlouho a dá se s ní něco dělat. Ale pardon, jeden údaj článek uvádí: po dobu několika dní od vyplutí z Kanárských ostrovů se rychlost větru pohybovala někde mezi 25 a 40 uzly. Pokud vezmeme v úvahu, že ARC se účastní většinou cestovní jachty, tak pouze 26% zasažení posádek mořskou nemocí při plavbě na zadoboční kurz v tomto větru svádí spíše k optimizmu. Tedy aspoň mne.
Pokud jste od tohoto článku očekávali nějakou jednoznačnou radu jak vyzrát na mořskou nemoc, tak jste zřejmě zklamáni, ale tuto radu vám nikdo dát nemůže. Každopádně pokud tímto problémem trpíte, zkoušejte různé přístupy a strategie a hledejte, která cesta vám nejvíce pomáhá. A nezapomeňte, toto je jeden z mála případů v životě, kdy čas hraje ve váš prospěch.