Jak probíhal kurz na „chorvatské Béčko“

Chorvatský průkaz Voditelj brodice B má kontroverzní pověst. Nároky na jeho získání jsou nízké, ale i přesto (nebo možná právě proto) je mezi českými skippery oblíbený. „Chorvatské Béčko“ umožňuje plavbu v chorvatských teritoriálních vodách (do 12 NM od pobřeží). Mimo Chorvatsko je průkaz oficiálně neplatný, ale některé charterové společnosti na něj půjčují lodě i v jiných zemích.

Oficiálně pro získání průkazu stačí jen složit ústní zkoušku na některém z chorvatských kapitanátů, ale pro začínající skippery rozhodně není od věci nabrat zkušenosti i reálnou plavbou. Kurzy zpravidla trvají týden a cenově se pohybují od cca 10 500 do 17 000 Kč v závislosti na počtu účastníků, nebo jestli platíte kurz přes agenturu či si najdete instruktora, který dělá kurzy sám na sebe. Počet účastníků se může lišit, od 4 na jedné straně, ale třeba také po 8 na straně druhé.

Já jsem dostal tip na ověřeného instruktora, který na palubu bere maximálně čtyři studenty, což je velká výhoda oproti agenturám, které lodě vytěžují mnohem více. Méně lidí na palubě znamená více času za kormidlem. A kurz vyšel i o něco levněji. Na druhou stranu, agentury nabízejí větší flexibilitu při výběru termínů.

Obvyklý den na kurzu začínal zhruba tříhodinovým školením teorie, kdy jsme probírali protikolizní pravidla COLREG, práci s mapou (odečítání pozice z mapy, vynášení kurzu, výpočet trasy plavby, význam značek na mapě, …), bezpečnost při plavbě, první pomoc, práci s vysílačkou a kapitán nám také předal hodně praktických zkušeností s chorvatskými charterovkami.

Počasí nám začátkem května přálo, takže kurz kvůli příznivému větru začal hned nácvikem plavby na plachty včetně manévrů re a halsa, plavby „na motýla“ a samozřejmě na boční nebo zadoboční vítr. Když nefoukalo, učili jsme se plout na motor, kličkovali jsme mezi bójkami, najížděli na bójky nebo zkoušeli kotvení. Podstatnou část kurzu ale zabral nácvik přístavních manévrů (couvání, parkování proti větru, výběr vhodného místa v marině, pravidla správného vyvazování), které jsou pro začátečníky rozhodně nejvíc stresující činností. Příjemným zpestřením pak byla noční plavba, během které jsme určovali vlastní polohu pomocí majáků a dalších signalizačních světel.

Vzhledem k nízkému počtu kadetů jsme každý strávili za kormidlem v průměru minimálně hodinu denně, spíše více. Ačkoliv některé agentury tyto týdenní kurzy propagují jako školení, po kterém hned můžete vyrazit s rodinou na moře, ani velmi intenzivní kurz s vysokým počtem odkormidlovaných hodin nás nepřipravil zcela na všechno a než si troufnu pronajmout 40stopou jachtu, určitě si zaplatím ještě několik kondičních jízd.

Foto Pavel Nesvadba