Jak jednoduše pochopit meteo
Někteří jachtaři vidí v meteorologii čáry a kouzla. Jiní jí nevěří. Protože jí nerozumí. Přitom to není nic, co by nešlo pochopit. Pojďme se jednoduše podívat na některé základní věci. Tedy tak, aby vše bylo srozumitelné.
Tlak vzduchu
Abychom pochopili vítr, který je pro nás důležitý, musíme se podívat na tlak vzduchu. Jednoduše si ho můžeme představit, jako hmotnost všeho vzduchu, který nad námi leží. Pokud tuto představu již máte v hlavě, pojďme dále.
Vysoký a nízký tlak
Grafika Lodní noviny
Jedna polovina země se ohřeje od slunce, druhá je ve stínu, je studená. Vzniknou oblasti s vysokým a nízkým tlakem.
Jsme na planetě, která se netočí. Její povrch je homogenní, všude ze stejného materiálu. Třeba z písku. Je tma. Náhle planetu osvítí slunce. Protože se netočí, svítí jen na jednu její polovinu. Ta se začne ohřívat a ohřeje i vzduch nad ohřátým povrchem.
Ze školy si všichni pamatujeme, že teplý vzduch je lehčí, než vzduch studený (díky tomu létá horkovzdušný balón). Stojíme-li na osvětlené části planety, leží na nás teplý, tedy lehčí, vzduch. Protože je lehký, tlačí na nás méně. Jsme v místě s nízkým tlakem (vznikla zde tlaková níže). Samozřejmě nad neosvětlenou částí planety je těžší vzduch, tedy je tam i vyšší tlak (tlaková výše).
Toto je jednoduché. Můžeme tedy přistoupit k větru.
Vzniká vítr
Grafika Lodní noviny
Pokud vzduch někde ohřejeme, začne stoupat vzhůru. na jeho místo je vtahován chladný vzduch z okolí.
Pokud je někde vysoký a jinde nízký tlak, vznikne snaha, tlak srovnat. Učiní tak vítr. Začne foukat z vysokého do nízkého tlaku, aby se hodnoty vyrovnaly. Takto snadné by vše bylo, pokud by se země netočila. Ale ta se bohužel točí. Věci se nám začínají míchat.
A přece se točí…
Grafika Lodní noviny
Coriolisova síla odchýlí na severní polokouli pohyb vpravo. Vítr kopíruje směr izobar.
Ano, země se nám točí. A to má důsledky, které zamotají do té doby jednoduchou rovnici. Zde bude třeba se smířit s jedním faktem, na jehož vysvětlení zde nemáme prostor. Tím faktem je Coriolisova síla, kterou také můžeme pro zjednodušení nazvat odchylující silou zemské rotace. Tato síla odchyluje každou pohybující se částici na povrchu naší planety vpravo od směru pohybu na severní polokouli (na jižní polokouli vlevo).
Jaký to má praktický vliv? Vítr, který nám zpočátku foukal z výše do níže, se nyní začíná točit. Fouká okolo zmíněných tlakových útvarů. A představíme-li si situaci v tlakové níži na severní polokouli, zjistíme, že se vítr točí kolem níže (C - cyklóna) proti směru hodinových ručiček.
Jak se tedy bude točit kolem výše (A - anticyklóna)? Ano, máte pravdu. Po směru hodinových ručiček.
Dobře, po směru, proti směru, ale jaký bude směr větru tady, kde stojím? To zjistím, když budu vědět, co je synoptická mapa.
Synoptická mapa
Zdroj DWD
Nyní již víme, jak na synoptické mapě fouká.
Synoptická mapa je ten shluk čar bez tvaru, který tak důležitě ukazují meteorologové ve zprávách o počasí. Tyto čáry se jmenují izobary a spojují místa se stejným tlakem vzduchu. Abychom to přiblížili těm, pro které je tlak vzduchu nehmotný, můžeme je srovnat s vrstevnicemi na klasické mapě. Jak vrstevnice spojují místa o stejné nadmořské výšce, tak izobary spojují místa o stejném tlaku.
Pokud sahá vaše představa až tak daleko, vzniká vám před očima mapa tlakových útvarů. Někde je kopec, to je vysoký tlak a jinde dolina, to je tlak nízký. Hustota izobar ukazuje, jak je prudký svah (tlakový gradient) mezi kopcem a dolinou.
Vítr na synoptické mapě
No a na pokud víme, kde se na synoptické mapě nacházíme, již vidíme směr větru. Řekli jsme si, že Coriolisova síla odchýlila vítr proudící z výše do níže vpravo na severní polokouli, a že změněný vítr se točí kolem tlakových útvarů.
Protože již vidíme na synoptické mapě izobary a tlakové výše a níže, víme již, jakým směrem fouká vítr. Vítr kopíruje směr izobar. Proti směru hodinových ručiček v tlakové níži a po směru v tlakové výši.
Příště se podíváme blíže na synoptickou mapu, na sílu větru a na to, proč jsou někde izobary plynulé a jinde zalomené.
16545