Devastace mořského dna u rybích sádek

Rybí sádky v moři. Ryb z nich jsou plné restaurace. Doporučení výživových poradců zní, jezte ryby, je to zdravé. A jak je to šetrné k životnímu prostředí?

Firmy produkující mořské ryby ve stovkách tun tvrdí, že vliv rybích sádek na okolní moře není veliký, že neškodí. Že dodržují státem daná pravidla. Že není třeba se jejich velkochovů obávat.

Realita tak růžová není. Mořský biolog profesor Petar Kružić nám umožnil zveřejnit své fotografie zdravého mořského dna v porovnáním s tím, jak vypadá dno v okolí mořských sádek. A za okolí v tomto směru považuje dno do vzdálenosti 1 km od sádek. Pohled je to hrozivý. Profesor Kružić přirovnává znečištění způsobené jedněmi sádkami střední velikosti ke znečištění kanalizací města o 10 000 obyvatelích. 

Již několik let si na sádky stěžují například ostrované z Ravy nedaleko Dugiho otoka. Průliv mezi Ravou a Dugim otokem je široký 800 – 1500 metrů. A vyskytují se zde sádky. Od doby jejich vzniku si obyvatelé stěžují na občasný mastný šlem na hladině u pobřeží ostrova, na zarůstání mořského dna netypickými řasami. Rybáři zaznamenávají, že některé běžně lovené ryby jsou více než dvakrát větší, než tomu bylo v minulosti. Další sádky jsou jihovýchodně, východně a severně od Ravy. Ostrov je velkovýkrmnami ryb obklíčen. A sádky jsou i mezi Ižem a Ugljanem.

Počet sádek stále roste. Úřady mají na stole žádosti o další povolení. Na severu Jadranu. V Kvarneru, ale i v Dalmácii.

Podíváte-li se však na snímky profesora Kružiće, jen těžko uvěříte tomu, že je to vše neškodné. Cena ryb, především během turistické sezóny, je ale taková, že tyto velkovýkrmny, do kterých se sype žrádlo po pytlích, dokážou měnit rybu ve zlato.

Přitom jde, při tomto způsobu hospodaření, o časovanou bombu. Jednou vybuchne, jen zatím nevíme kdy.