Budoucnost v lodní dopravě: Novozélanďané i Alain Thébault sázejí na vodík a foily
Dva obdobné projekty jsou ve finální fázi příprav. "Létající plavidla" poháněná vodíkovými palivovými články chystá Emirates Team New Zealand i věčný experimentátor s podvodními křídly, francouzský jachtař Alain Thébault. Prototyp novozélandské "formule" se již chystá na březnové spuštění na vodu. Thébaultův "The Jet" se představí příští rok na klimatické konferenci v Dubaji.
Blíže k cíli jsou, tak jak ostatně mívají ve zvyku i v jachtařských závodech, Novozélanďané. Stavba jejich lodi byla zahájena v srpnu 2021 v loděnici v aucklandské čtvrti North Shore, nyní je v závěrečné fázi na základně týmu v přístavu Viaduct v Aucklandu, kde probíhá instalace pohonné jednotky na vodíkové palivové články.
Projekt s názvem ETNZ Hydrogen, na němž protinožci spolupracují s japonským průmyslovým gigantem Toyota, je příspěvkem týmu k propagaci a podpoře vodíkových inovací v námořním průmyslu, k nimž se obhájce Amerického poháru zavázal.
Někteří z čtenářů si možná vzpomenou na dovolené v Bulharsku, kde obzor křižovaly ruské "rakety", tedy lodě, které také létaly nad hladinou, ovšem v jejich případě byl vztlak vykoupen celými cisternami fosilních paliv mizejících v motorech.
Současné hydrofoily jsou přirozeně o dekády vývoje jinde. Novozélandský prototyp pro sedm osob má délku 10 metrů a výtlak přibližně 5200 kg. Vodíkový palivový článek s maximálním výkonem 440 kilowatt umožní plavidlu plout cestovní rychlostí 30-35 uzlů, přičemž nejvyšší rychlost se má blížit 50 uzlům. Dojezd lodi by se měl pohybovat mezi 150-180 km.
Foto ETNZ
Novozélanďané spolupracují na doprovodné lodi s automobilkou Toyota.
Šéfdesignér ETNZ Dan Bernasconi si pochvaluje přínos projektu pro své podřízené právě i z hlediska obhajoby Amerického poháru v příštím ročníku: "Takovéto projekty jsou nesmírně důležité pro to, aby kluci stále posouvali hranice, neustále se učili. Souběžně připravujeme i design pro 37. ročník Amerického poháru a toto nám pomáhá podívat se na problémy, s nimiž se potýkáme, z různých úhlů."
Palivový článek dodala Toyota, jeho integraci do pohonného ústrojí měla na starosti společnost Global Bus Ventures, dalším partnerem a dodavatelem kompozitních materiálů je firma Gurit.
Vodík v plynném skupenství je uchován ve čtyřech nádržích Hexagon Purus s kapacitou 33 kg, náhon obstarává propeler Mercury zabudovaný do foilu. Konstrukce křídel vycházela z velké části z technologie uplatněné na třídě AC75 a autopilot, který bude sloužit k regulaci výšky nad hladinou, je vlastní technologie ETNZ, jež se použije i na nových lodích třídy AC40.
Očekává se, že prototyp bude spuštěn na vodu začátkem příštího měsíce a projde důkladnou zkouškou na moři, aby se propracovaly všechny složité systémy spojené s uvedením lodi do provozu.
Ambasador ETNZ pro udržitelnost a bývalý předseda představenstva Sir Stephen Tindall věří, že čistý vodík má v dopravě velkou budoucnost, a to nejen v té lodní. "Doufám, že náš krok k vodíkovým lodím připraví půdu pro změnu i v odvětví motorových jachet podobně, jako jsme odstartovali revoluci v použití foilů. Těším se, že v příštích 20 letech uvidíme miliony vozidel a lodí poháněných vodíkem," uvedl Tindall.
Dík za vodík
Grafika Seabubbles
Projekt Alaina Thébaulta.
Novozélanďané však nejsou jediní, kdo se zasloužil o rozšíření hydrofoilů. Průkopníkem v této oblasti je Alain Thébault, který s křídly pod čarou ponoru experimentuje již od 90. let. V první dekádě nového tisíciletí slavil úspěchy s revolučním trimaranem Hydroptére, s nímž překonal rychlostní rekord, když jako první pod plachtami prolomil hranici 50 uzlů.
V roce 2016 spolu s mistrem světa ve windusurfingu Andersem Bringdalem založil společnost SeaBubble, která vyvíjí městské říční taxi - loď s elektrickým pohonem a hydrofoily zhruba o velikosti osobního automobilu.
V roce 2017 se prototypem na Seině svezla starostka Paříže Anne Hidalgová, o rok později Thébaultův přítel, monacký kníže Albert II. Promoakce pomohly, do konce roku 2019 firma zaznamenala zhruba 40 objednávek svého taxi. Tím však první etapa projektu SeaBubble skončila, protože Thébault se nadchl pro vodík. "Když jsem v jedné švýcarské laboratoři viděl, jak to funguje, bylo mi jasné, že vodík je ropou budoucnosti. Umožňuje mnohem větší autonomii při mnohem kratším "dobíjení", než je tomu u elektrických baterií."
Grafika Seabubbles
Thébault poprvé představil své foilovací vodní taxi v Paříži.
A tak začal druhý život projektu SeaBubble. Thébault sehnal desítku inženýrů obeznámených s vodíkovými technologiemi a začal plánovat nové "bubliny", od osmimístné varianty po 48místný říční autobus, vše pod heslem Žádné vlny, žádný hluk, žádné emise.
Stejné motto, podobný koncept i záštitu monackého prince si Thébault přenesl i do svého nejnovějšího projektu The Jet ZeroEmission. Start-up se sídlem ve Švýcarsku podepsal dohodu o výrobě vodíkového plavidla se společností Zenith Marine Services ze Spojených arabských emirátů. Šestitunová kapsle o délce 32 stop bude poháněna dvěma vodíkovými palivovými články. Rychlost se má blížit 40 uzlům. Představena má být příští rok u příležitosti klimatické konference v Dubaji.
Může se zdát se, že Thébault honí příliš mnoho zajíců, a je pravda, že podpis aktuální smlouvy mu zajistil pouze část z potřebné částky 10 milionů eur na vývoj plavidla. Fundraising tak pokračuje a společnost sama aktivně vyhledává nové investory. Thébaultova oddanost vodíkové technologii však působí přesvědčivě, tak za rok uvidíme.
Vodíkový pohon
Při využití vodíku jako pohonné hmoty se používají dvě technologie. Energie vodíku je převedena na energii mechanickou buďto přímým spalováním vodíku ve spalovacím motoru, nebo pomocí reakce vodíku s kyslíkem v palivovém článku, kde tak vzniká elektrická energie pohánějící elektromotor. V případě ETNZ i Thébaultových projektů je řeč o druhé uvedené metodě.
1344