Zima v Biogradu

Zima je na psychiku těžké období. Zvláště v takovém turistickém středisku jako je Biograd.  Od května do října pupek světa. Přes zimu tam chcípl pes.

Zvládnout období bez vzruchů je náročné. Být sám se sebou, případně se svými nejbližšími. To je těžké pro borce, který v létě z kavárny telefonem ovládá světa běh (i kdyby ten svět měl být jen dětský kolotoč v parku u pláže). V létě sedí, kouří, kávu pije, pozoruje. A udílí rozkazy. V létě tvorstva pán. Ale od kolotoče.

V zimě? Tuctový obyvatel Biogradu.

No a teď si představte, že tomuto stárnoucímu seladonovi je 47 let a má devětadvacetiletou přítelkyni. To se hodí. I kvůli společenskému postavení.  

Jenomže na lásku jsou třeba dva. Až na výjimky, samozřejmě. Třeba Václav Klaus si v tomto směru vystačí sám.

Kouzlo sedmačtyřicátníka z očí devětadvacetileté již vyprchalo. Dala mu vale. Navíc v obtížném zimním období. A našla si nového hrdinu, šestatřicátníka.

Sedmačtyřicátník situaci špatně nesl. Vnitřní klid pána tvorstva byl pryč a vršil jednu trapnost za druhou. Pronásledoval, vyhrožoval, posílal smsky, ve kterých sliboval vraždy a následnou samovraždu.

Devětadvacetiletá doufala, že čas vše napraví. Jako už nejednou. Jenomže zapomněla na negativní vliv zimní nudy.

Jak se tak sedmačtyřicátník užíral nenaplněnou láskou a ztrátou důstojnosti, rozhodl se konat.

Sedl do svého vozu a zajel do dvora devětadvacetileté. A čekal. Už se připozdívalo. Dlouhé stíny nahradilo lednové šero, když se ve vjezdu do dvora objevila vracející se trojice. Devětadvacetiletá, šestatřicátník a její sedmapadesátiletá matka. To byla chvíle, na kterou netrpělivě čekal. Sedmačtyřicátník zařadil zpátečku a dupl na plyn. Motor zařval, gumy se protočily na mokrém vápenci a vůz vyrazil proti večerní idyle. Mladí uskočili, byla z toho lehká zranění. Sedmapadesátiletá už neměla takové reflexy. Skončila pod autem a s těžkými zraněními byla převezena hitnou pomocí do zadarské nemocnice.

Přežila. Naštěstí…

Naštěstí pro všechny zúčastněné v tomto melodramatu.

Sedmačtyřicátník je přesto v žaláři v Zadaru a čeká, jak soud ohodnotí jeho boj o minulou lásku. V příští sezóně za něj bude muset řídit kolotoč… Prostě někdo jiný.

A to je konec tohoto příběhu.

Tedy… Skoro konec. Ještě varování.

Slunečné a vlažné chorvatské zimy se mohou zdát, proti naší šedi a chladu, lákavé, ale také mají svá nebezpečí.

Jo, a ještě maličkost. Proč vlastně dáváme tuto černou kroniku na stránky Lodních novin?

Hmmm…

Á, je to jednoduché. Bratr šestatřicátníka má gumenjak v maríně Kornati.

Tedy je to příběh s jachtařskou tematikou…