Okolo poloostrova. Výchozí bod.

Že prý nejde poloostrov obeplout? Pokoušíme se o to. Vydali jsme se na plavbu kolem Peleponésu a jako startovací místo jsme zvolili Athény, marínu Alimos.

Aby toho nebylo málo, máme tady hodně poprvé: Kapitán, jinak zkušený námořník, je poprvé v roli skippera. Na lodi jsou 4 děti ve věku 4, 6, 8 a 14 let. Z toho dvě děti poprvé na moři. A dvě mámy. Jedna poprvé. Typický rodinný depresivní výlet. Co s tím vším? A jak začít?

Na přípravu jsme neměli moc času, proto jsme zvolili trochu pohodlí pro první den. Zaprvé jsme si objednali od charterové společnosti dopravu přímo z letiště do maríny (jelo nás 7 a cena vyšla na 70 EUR, dva vozy taxi by nebyly levnější). Druhým ulehčením bylo online objednání základních potravin ještě z domova s donáškou přímo na loď, což se ukázalo jako praktické a cenově dostupné.

Vzhledem k cestě na poslední chvíli a ceně jsme si nemohli moc lodí vybírat. Nakonec jsme se spojili s Harmesyachting a zarezervovali Hanse 400 jménem Danai kotvící v maríně Alimos. Danai byla vyrobena v roce 2008. Na to, že je 11 let charterovaná je ve velmi dobrém stavu. I tak jsme si na některá její specifika museli chvíli zvykat. A v jeden moment i povolat opravu toalet, ale k tomu se snad dostaneme v dalším článku. Co se týče plachet, hlavní plachta je celospírová, dále máme jednu malou 70% samoréčkovací kosatku. To má nevýhodu v zadobočních větrech. Hlavní plachta má pěkný tvar a je v dobrém stavu. Myslíme si, že předchozí uživatelé plachty moc nepoužívali. Zvláště první den bylo poměrně složité lana vytáhnout. Byla vyschlá a ztuhlá. Museli jsme si pomáhat kde to šlo. 

Danai má tři kajuty, dvě koupelny a pěkný salon s dvěma stolky. Jeden společenský, druhý tvoří příjemný „kapitánský či pracovní“ koutek.

Souboj s nemocí

Pojďme k našemu prvnímu dny plavby. Po převzetí lodi a ubytování jsme ráno vyrazili z Athén směr Korint. A hned do pěkného větru. Podcenili jsme aplikaci prášků na mořskou nemoc – dali jsme je až po vyplutí z maríny a tak mojí hlavní úlohou bylo obstarat překvapené děti a sebe. Rozložily jsme se uprostřed salonu, zpívaly si a nakonec vše zvládly bez použití kýblů. Šok nás teda neminul.

Foukalo meltemi o rychlosti 25 - 30 uzlů, v nárazech až 35 uzlů. Jak si s tím skipper poradil? „Foukalo trochu ze severu, až severovýchodu, v první fázi jsme jeli pouze na kosatku, rychlost dosahovala až 8,5 uzle. Pak jsme se dostali za jižní výběžek ostrova Salamína a vítr zeslábl k 15 uzlům i méně. Vytáhli jsme hlavní plachtu na první ref v bláhové naději, že za výběžkem bude klid, ale ono se rozfoukalo znovu na 20 – 25. Loď byla přeplachtěná. Dvakrát se nám podařilo nekontrolovatelně vyostřit“. Na palubě byl v této situaci pouze skipper. Osm mil před průplavem jsme zabalili plachty a dojeli na motor.

Korint

O proplutí Korintským kanálem jsme psali v článku Není kanál jako kanál II. Po vyplutí z průplavu, kde podle Windy měl být bohorovný klid, nás překvapil katabatický vítr.  Nakonec jsme přistáli v Korintu (věhlasném antickém městě neřesti), které se nachází nedaleko výjezdu z Korintského průplavu. Je zde malý přístav, pouze pro pár lodí (cca 5). Vypadá prázdný, ale dejte pozor, je opravdu mělký. Hloubku jsme si ověřili na vlastní kůži jemným nasednutím na dno. Nakonec jsme se posunuli na opravdu poslední volné místo. Ukolíbáni po delší plavbě jsme spokojeně usnuli.