Nezastavené pobřeží znamená zaostávající za svým ekonomickým potenciálem

Žraloci trhají kořist na kusy a z krásného pobřeží s malebnými přístavy a kamennou staletou architekturou se stává eldorádo, zlatá žíla pro vyvolené.

Každý stát má zřejmě právo, zničit si svoji krajinu sám. Děje se to, dělo se to a bude se to dít. Stačí se podívat na středomořská pobřeží ve Španělsku, ve Francii, v Turecku. K čemu je příroda, když negeneruje přímé zisky?

Chorvatské pobřeží dlouho odolávalo. Rozrůstala se stavba apartmánů, ale velké hotelové a realitní komplexy se nešířily. To se ale mění.

V okolí Primoštenu se chystá nová výstavba, mezi marínou v Rogoznici a mořem je naplánovaný hotelový komplex, před Starim Gradem na Hvaru má začít výstavba už letos. Na Ugljanu Lioqa Resort už je dokonce hotový a má česko-slovenskou stopu.

Mluví se i o výstavbě mostu na Pašman. To by výrazně navýšilo tlak na výstavbu na Pašmanu i na Ugljanu.

Při projednávání návrhů na změny územních plánů se hodně mluví o luxusní turistice, o příjmech do státní kasy, o stovkách a tisících pracovních míst. Nevím, jak je to s příjmy do eráru, ale co se týče pracovních míst, je situace již dnes na pobřeží taková, že na volného pracanta v podstatě nenarazíte. V hotelích a restauracích pracují lidé z Bosny a celého světa. V klasické konobě už není problém narazit na obsluhu z Asie.

Podobná velkovýstavba tak naplňuje především partikulární zájem a pro lokální obyvatelstvo má buď žádný, nebo negativní význam.

V oblastech rostou komplexy, které se po sezóně vylidní a připomínají města duchů, jak je to už dnes s komplexy apartmánů v okolí všech Rogoznic a Primoštenů.

Co ale zůstane zničeno navždy, je krásné a netknuté pobřeží. To je vytlačováno stále dál a dál od center do stále nehostinnějších oblastí. Je vytlačováno podobně, jako primitivní indiáni do hloubi amazonského pralesa.

Ale co je komu po indiánech? Ti přeci nevytváří žádné hmatatelné hodnoty…