Dovolená za všechny peníze. A nervy!

Ceny v Chorvatsku jsou jedna věc. Někdy ale může být hlavním problémem kvalita služeb. Policii si nikdo na palubě během dovolené nepřeje. Když navíc cena prónájmu daleko přesahuje milión korun.

Drahota v Chorvatsku. Valí se to ze všech stran… Ale jsou mezi námi i lidé, kterým nejen že to nevadí, ale i díky svým vysokým příjmům vše glosují stylem: jen houšť, alespoň tam bude míň lidí a klid. Jenže pro ně má Chorvatsko jinou specialitu: kvalitu služeb. 

S jedním takovým českým miliardářem jsem se před pár dny potkal na vlnách Jadranu. Vše sledoval z horní paluby vypůjčené dvacetimetrové jachty, usrkával gin s tonikem a tvářil se bohorovně. Reklama na dovolenou.

Tedy přesně do momentu, než se najatý kapitán pokusil loď zaparkovat. Už jsem toho na moři zažil hodně, ale „profesionál“, který si při přistání dvakrát splete, jak se používá příďový propeler, divoce najíždí na rivu, rozhoupá si loď vlastními vlnami a zuřivě běhá od kormidla k vazákům, to se hned tak nevidí. A pak ve chvíli, kdy má jedno ze zadních lan fixovaných na břehu vyrazí vpřed… Zhruba dvacet centimetrů dělilo od smrti pana miliardáře, když napružené lano vytrhlo z nábřežních dlaždic ocelové pachole, které mu proletělo těsně kolem hlavy a skončilo pár desítek metrů před přídí. Rána a divoké zasvištění lana přilákalo skupinku diváků z okolních lodí a všichni se zájmem sledovali boj posádky, jak se v naprosto klidném a bezvětrném počasí pokouší uvázat loď. „Děláš to blbě:“ vykřikl český chlapec ze sousední plachetnice, když sledoval stevardku, jak uvazuje tenký provaz od podaného mooringu na zadní vazák. „Dopředu to máš dát“. Nepochopila a dál se pokoušela vytvořit na laně úvazovou osmičku. Neúspěšně. Musím přiznat, že jsem měl chvíli pocit, že se jedná o skrytou kameru, nebo nějaký nepovedený vtip, ale zoufalý výraz nájemce lodi tomu neodpovídal.

Potkal jsem ho ráno v přístavní kavárně. Pil pelinkovac a třásly se mu ruce. Dali jsme se do řeči a svěřil se mi, že nemůže na loď. Jsou tam policisté a sepisují protokol. Kapitán se stevardkou se totiž v noci poprali. Ta je nyní zamčená v kajutě a řeší se co s ní. „Asi dnes nevyplujeme,“ konstatoval a objednal si další pelinkovac. „Navíc mám pocit, že ten kapitán to s tou lodí moc neumí,“ pronesl zamyšleně. „Vlastně se ním docela bojíme“.

Nedalo mi to a zeptal jsem se, kolik za pronájem lodi platí, protože na podobnou plavbu by mě nikdo nedostal ani zadarmo. „Milion dvě stě tisíc za čtrnáct dní pronájmu, plus pár desítek tisíc za naftu a pak pár tisícovek eur za maríny a něco za alkohol na lodi. Ale o tom si s nimi ještě promluvím, účtují mi třicet euro za lahev a je na ní cenovka dvanáct. Ale horší je ten smrad,“ dodal. „Kapitán zapomněl vypustit fekální tank. Hovna jsou snad všude.“

Nechal jsem ho svému osudu a odešel jsem na vlastní loď. Cestou jsem na nábřeží minul zapůjčenou jachtu s hrdým názvem Le Chiffre, na jejíž palubě policisté řešili noční incident s posádkou oblečenou do firemních triček charterové společnosti. Od lodi se se nesl křik a smrad fekálu. Přidal jsem tedy raději do kroku a těšil se na pivo za pět eur.