Antifouling jed, nebo spása? Část 7
Máme tu poslední díl naší osvětové série o antifoulingu. Nakonec se podíváme na to, co na nás v plechovce, kterou se chystáme zakoupit, čeká.
Co vlastně dostanete v zakoupené plechovce nátěru? Hlavní údaje jsou uvedené buď přímo na ní, nebo v technickém listu a návodu k použití. Typ – měkký (ablative, self polishing) nebo tvrdý (hard, racing), účinná látka, VOC a solids (volume solids, solids content, tedy pevné části). Co znamenají poslední dva údaje? VOC neboli volatile organic compounds (česky těkavé organické látky) se nejčastěji uvádí v procentech a znamená kolik z obsahu jsou organická rozpouštědla.
Proč nás to zajímá? Primárně proto, že tato rozpouštědla udržují barvu v tekutém stavu a po aplikaci se prostě vypaří, takže z tohoto čísla poznáme, kolik je v plechovce opravdu nátěru. Nepleťte si ovšem tento údaj s vydatností z technického listu. K tomu ale později. Organická rozpouštědla také nejsou největšími kamarády životního prostředí ani našeho zdraví, takže čím méně tím lépe.
Volume solids je vlastně opět ( váhově nebo procentuálně) to, co nám zůstane na trupu. Pokud vezmeme váhu plechovky a odečteme VOC měly by nám zbýt pevné části, což jsou samotná matrice, pigment a účinné látky. Není to vždy přesně tak. V barvě mohou být ještě třeba inhibitory, tedy ne rozpouštědla patřící do VOC, ale většinou jich není mnoho.
Ještě je ale zvláště uvedena účinná látka nebo častěji látky. Většinou procentuálně váhově nebo objemově. Oxidu mědi je klidně 50% z pevných látek, méně je thiokyanátu, ještě méně organosírové sloučeniny, nanočástic, dále zinku až po třeba 6% Econey. Obecně se dá napsat, že z biocidních antifoulingů ty nejšetrnější k přírodě a přitom opravdu účinné obsahují kolem 5% Omadinu a 5-6% Econey. I když účinnosti nátěru s 50% oxidu mědi nedosahují.
Aplikace
Pracovní listy (technické listy) vždy obsahují údaje potřebné k aplikaci. Podstatné pro nás je, jak silná vrstva se daným způsobem vytvoří, nebo kolik vrstev je doporučených pro danou metodu. Zároveń udává vydatnost, tedy kolik čtverečních metrů nebo stop jste při danám způsobu aplikace schopni pokrýt. Zde se počítá s nátěrovou hmotou jako takovou včetně rozpouštědel. Dále je uvedena doba schnutí mezi vrstvami při různých teplotách a pokyny k ředění, pokuje potřeba. Naprosto zásadním je údaj, na co se dá finální nátěr provést, tedy ne v případě, že se bavíme o našem teoretickém zcela novém cruiser/raceru. Zde se můžeme setkat s rozsahem od naprosto optimistického tvrzení „na jakýkoliv předchozí antifouling“ až po „na náš primer nanesený na zcela očištěný povrch, zbavený všech předchozích nátěrů“. Z velmi špatné zkušenosti, naštěstí ne vlastní, vřele doporučuji při koupi již používané lodi vytáhnout z prodávajícího dokonalou informaci o historii nátěrů trupu. Pokud ji nebude schopen dodat, nákup bych velmi zvažoval.
Antifoulingy obsahující biocidy jsou nebezpečnými látkami, které podléhají poměrně přísným předpisům pro zacházení. Při první aplikaci na novou loď nejde o žádný velký problém, při následujících se ale svět toho jak by to mělo být a toho jak to je většinou rozchází zcela diametrálně. Při oplachování tlakovou vodou by tato měla být zachycena a následně ošetřena dle předpisů pro vodu kontaminovanou danou látku určených. Pevné částice odpadlé od trupu by měly být sebrány a odvezeny k likvidaci způsobem pro kontaminaci danou látkou určeným. Toto asi nikdo z nás nikdy nezažil ať už si ošetřoval loď sám na vnitrozemských vodách ČR nebo sledoval draze zaplacené profesionály v maríně. Měli bychom si ale aspoň uvědomovat, že to není úplně správně.
Celkem úmyslně jsem se snažil vyhnout nějakým přímým radám nebo doporučením, a snažil se podat co možná nejširší informaci o možnostech a způsobech zabránění obrůstání ve vodním prostředí. Doufám, že výše uvedené informace vás zaujaly, a pomohou třeba ve výběru způsobu, jak ochránit vaši loď před působením všudypřítomné přírody, a zároveň tím co nejméně uškodit životnímu prostředí.
534