Antifouling jed, nebo spása? Část 1.

Kdo se kdy zamyslel nad tím, co je to vlastně antifouling, jak funguje, co obsahuje, jestli škodí nebo neškodí přírodě, jaký typ je specificky vhodný pro koho, nebo třeba jak často je třeba ho obnovovat?

Zřejmou odpovědí je, že valnou většinu jachtařů tyto otázky nijak netrápí. Použijeme prostě to, co nám někdo poradil, nebo co je zrovna po ruce. Je to škoda, protože antifoulingy si pozornost zaslouží. Třeba už jenom proto, že pro každý způsob použití plavidla je vhodný jiný druh.

Chemie, fyzika, ekonomie, ekologie…

Složení a způsob aplikace odráží znalosti na pomezí chemie, fyziky, biologie a zoologie. Jejich používání vyvolává kontroverze, ale ani tak radikální skupiny jako ochránci přírody k nim nejsou schopni zaujmout jednoznačný postoj. Byť se jedná fakticky o jedy, jsou schopni je brát na milost. V sérii následujících článků se na ně podíváme převážně z hlediska vhodnosti pro různé účely, způsobu působení, doby účinnosti a také se dotkneme třeba chemického složení. Nejdříve ale zabrousíme krátce do historie jejich použití. Možná získáte pocit, že skáču z tématu na téma a poté se zase k nějakému dřívějšímu vracím, ale protože jsou některé aspekty používání antifoulingů poměrně provázány, nejde to dle mého skromného názoru jinak.

Několik velkých čísel

Někomu může přijít poněkud zvláštní fakt, že množství CO2 trojnásobně převyšuje množství spáleného paliva. Musíme zde ale brát v úvahu i kyslík ze vzduchu vstupujícího do reakce. Dá se to celé jednoduše popsat takto ( chemikové prosím případné nepřesnosti odpustí): molární hmotnost uhlíku je 12g/mol a kyslíku 16g/mol, z tohoto tedy vyplývá molární hmotnost CO2 44g/mol. Pokud bychom pálili čistý uhlík, vzniklo by tak 3,67 krát více CO2 ( 44:12=3,67) než bylo původního uhlíku. Průměrné bunkerové palivo obsahuje asi 85% uhlíku a poměr je tak 3,67x0,85=3,1. Nemusíme se tedy bát, že by zde vznikalo něco z ničeho. Jenom pro ilustraci, aby pomaloběžný diesel vyprodukoval 1kWh, potřebuje k tomu kolem 0,170kg paliva a 8,5kg vzduchu. Pokud vezmeme v úvahu, že vzduch obsahuje 21% kyslíku tak nemusíme mít obavy z jeho nedostatku pro vznik uvedeného množství CO2.

Pokud se ptáte, proč lodě dokonalý antifouling nemají, odpověď je jednoduchá. Provozovatelé plavidel umějí počítat a vědí, jaký stav mezi náklady na ošetření trupu a náklady na palivo je pro ně nejekonomičtější.

Vadí, nevadí

Každopádně použití antifoulingu, ať už nedokonalého, výrazně snižuje příspěvek (i tak nicotný) námořní dopravy na tvorbu tohoto plynu. Toto je jeden z důvodů, proč jsou ochránci planety nuceni vzít antifoulingy na milost. Druhým je to, že znemožněním přichycení se organismu na trup lodi se výrazně snižuje možnost jeho migrace do nových oblastí. A když už jsme u ochrany přírody, výrobci antifoulingů poměrně usilovně pracují na nových formulacích, které nepoužívají dnes nejběžnější jedovaté látky. A zatím asi poslední poznámka k ekologii. Není prokázáno, že by používání antifoulingů negativně ovlivňovalo mořský život ani v místech s velmi hustou dopravou. Silné negativní vlivy jsou ale pozorovány v místech, kde dochází k hromadění jedovatých látek (hlavně oxidů mědi) – tedy v místech, kde se antifoulingy smývají a aplikují.  A teď trochu nepříjemná otázka: kde a jak ošetřujete antifouling vy? Ale k tomu se dostaneme později.

V dalším dílu se zítra ponoříme do historie boje s nárůsty na lodích