Sáhnu do kapsy, vytáhnu telefon a vím kde jsem, kam jedu, jakou rychlostí, kdy tam budu… Když jsem na moři začínal, bylo to s přesností polohy horší vždy a velmi špatné občas.
Jedna z mých prvních plaveb na moři proběhla někdy v polovině devadesátých let minulého století. V té době jsem o existenci systému GPS možná slyšel. Rozhodně ještě o pár let později stála kalkulačka hlásící souřadnice téměř tolik, co skoro nový automobil rodinného typu.
Navigovalo se tedy postaru. Majáky, komíny, kostelní věže, bóje (když byly). K tomu bylo třeba znát kurz a rychlost. Pokud možno přesně, protože v opačném případě se navigace stávala přesnou stavbou na nepřesných základech.
Ale vraťme se na palubu jedné z prvních jachet, na které jsem plul. Jmenovala se Šárka. Jednalo se o typ Caranan navržený v kanceláři Van de Stadt a postavený někdy v letech, kdy vedoucí úlohu ve státě měla strana. Délka 8 metrů, šířka 2,5 metru, ponor…...