Ranní oceán
V ranní tmě poletoval vítr. Dnes přilétl od oceánu. Omamný Atlantik se šířil k východu.
Zima je pro čich, co temný sklep pro oči. Ve vzduchu nic. Jen šedivé výfuky při inverzi v ulicích škaredých měst.
O to silnější je vůně jara. Později se již v aromatické inflaci ztrácí jemnější tóny, ale na konci zimy kapka mořského parfému dokáže zahalit rozlehlé vnitrozemské kotliny.
Dneska byl ten den. Teplo před ranním slejvákem, kterým se šířil parfém Atlantiku. Bylo to tam, pomíjivé jak lusknutí prsty, ale mihlo se to nad Zbraslaví. Zřejmě Biskaj. Na jihu, možná od Biarritzu. Oceánské tóny.
Je to návykové aroma. Jel jsem poslední tmou autem a táhlo mě to na jih. Někam k moři. Kamkoli.
Už je to dlouhé. Myslím zima. Už by to chtělo…
491