Poprvé na loď s malými dětmi. Cesta.

Nebojte se

Cesta z Vysočiny do Trogiru bude trvat něco kolem deseti hodin, záleží, jak máte těžkou nohu na plynu a na množství zastávek. Je spousta času, aby se potomci začali nudit. Naše osvědčená taktika je naložit auto v pátek odpoledne, udržet děti co nejdéle vzhůru (ideálně k půlnoci) a vyrazit. Usnou, ještě než vjedeme na dálnici, a obvykle se vzbudí až se světlem v Chorvatsku. S ženou se za volantem střídáme po cca 2 hodinách, případně na chvíli zastavíme a „dáme si dvacet“. Vyhneme se tak většině kolon, dorazíme do cíle poměrně brzy. Na místním trhu ulovíme čerstvou zeleninu a kešku u fontány či nedalekého kostelíka. V kanceláři charterovky navíc ještě nebudou žádné fronty nebo shon. Ideální stav.

Jednou jsme naše holky nahnali do postele v osm večer s plánem „vzbudíme je o půlnoci a pojedem“. Samozřejmě už neusnuly a někde kolem Vídně jsme vážně přemýšleli o návratu a hrubém násilí.

Také jsme zkoušeli variantu „ušetříme“ a Slovinskem projížděli mimo placené úseky. Nutno podotknout že od té doby jezdíme po dálnici. :) Chytrolínská slovinská dálniční známka má platnost 7 dní, takže si musíte koupit jednu na cestu tam a druhou na cestu zpátky. Nebo rovnou měsíční – v obou případech je cena stejná, 30 EUR (rok 2019).

Zpáteční cesta bývá náročnější oříšek – jsou ve hře dvě varianty. Jet ještě v pátek večer a stihnout projet Slovinskem do půlnoci, aby ještě platila známka. To ale znamená vyrážet kolem sedmé večer, neb cesta na rakouské hranice trvá cca 5 hodin. Když nebude žádná kolona na hranicích. S únavou nasbíranou při plavbě to taky nebude extra bezpečné. Druhá varianta je plavbu uzavřít, přespat v domovské marině, vyrazit ráno a obrnit se trpělivostí. Osvědčily se nám oblíbné audioknihy v telefonu, reproduktory k počítači do autozásuvky, aby Pipi Dlouhá Punčocha či Čtyřlístek nevyhrávaly na celé auto, ale jenom vzadu u dětí. Také obvykle lovíme dálniční kešky, které ještě nemáme.