Folegandros, zapomenutý ostrov
Folegandros leží na půl cesty mezi Milosem a Santorini v Egeji a patří k těm z ostrovů, které si stále zachovávají část původní atmosféry. Je nevelký (32 km²), zhruba 700 obyvatel, pobřeží je drsné s vysokými útesy. Sám o sobě je trochu pevností. Pro jachtaře není jednoduchý – dobrých kotvišť je málo a meltemi zde proniknout téměř kamkoli. Právě proto ale stojí za návštěvu. Míst na kotvení je pár, skutečný přístav jediný.
Karavostasis
Nákladní koloběžka
Foto Daniel Vodička
Karavostasis na východě ostrova je jediným přístavem na ostrově. Jachty se obvykle vyvazují zádí k molu s kotvou z přídě. Na stání bokem tu místo, na vnitřní straně mola stojí rybáři. Dno tvoří písek a skála. Kotva nemusí vždy dobře držet. To je jeden z důvodů, proč házet kotvu dále od mola, než by bylo podle hloubky nutné. Při silném meltemi se do zátoky dostává vlnění a padají silné poryvy větru.
Při příjezdu je třeba dát pozor na skály v okolí přístavu a na trajekty, které dokážou v malém přístavu vytvořit nepříjemné vlnění.
Alternativou za klidnějšího počasí je zátoka Vathi neboli Angali na uprostřed jižního pobřeží. Kotví se přibližně ve 4–5 metrech. Na dně písek a místy řasy. Při meltemi ale i sem padají velmi silné poryvy, takže nejde o kotviště pro klidnou noc za silného severního větru.
Na koupání je možné se zastavit v zátoce Katergo na jihovýchodě ostrova. Je tu pláž, ale žádné zázemí.
Chora balancující na hraně útesu
Chora z cesty ke kostelu Panagia.
Foto Daniel Vodička
Z Karavostasis je to do Chory jen asi 3,5 kilometru a funguje zde místní autobus. Vynechat ji by byla chyba. Městečko leží 200 metrů nad mořem, přímo na hraně strmého útesu. Je jen pro pěší a místo jedné centrální návsi má několik na sebe navazujících sevřených náměstíček s tavernami a kavárnami.
Nejstarší část tvoří Kastro, opevněná středověká čtvrť, která vznikala v době benátské nadvlády. Úzké uličky byly ochranou před piráty. Dnes chrání před sluncem.
Nad Chorou vede klikatá dlážděná cesta ke kostelu Panagia. Výstup trvá přibližně čtvrt hodiny a nahoře čeká jeden z nejlepších výhledů na ostrov a Egejské moře. Kostel stojí na místě antické svatyně a při jeho stavbě byly použity i kameny z původní stavby.
O největší atrakci se na Folegandru stará slunce a útesy, na jejichž hraně Chora stojí. Při západu se teplé paprsky opírají do skal vedle Chory a zbarvují je do červena. Říká se, že jde o nejhezčí západ slunce v Egeji. Nemohu potvrdit. My měli zataženo.
Podpisy staré 2400 let
V Choře najdete přirozený úkryt před ostrým sluncem
Foto Daniel Vodička
Jednou z nejzajímavějších památek Folegandru je Chrysospilia, Zlatá jeskyně ve strmém severním pobřeží. Na jejích stěnách a stropě jsou vyryta jména mladých mužů pocházející převážně ze 4. století př. n. l. Archeologové předpokládají, že cesta do obtížně přístupné jeskyně mohla být součástí iniciačního obřadu při přechodu do dospělosti.
Něco málo z historie
Cestou z přístavu Karavostasi do Chory.
Foto Daniel Vodička
Nejstarší osídlení ostrova sahá do rané doby bronzové, kdy byl ostrov součástí kykladské kultury. Dále patřil Athénám a později Makedoncům, ale kvůli zanedbatelným zdrojům nikdy nehrál významnou politickou roli.
Zásadní změna přišla po roce 1207, kdy ostrov ovládl Marco Sanudo a začlenil jej do Vévodství Naxos. Tehdy vzniklo opevněné Kastro, které mělo chránit obyvatele před piráty, zejména Saracény. Po pádu benátské nadvlády přešel Folegandros pod Osmanskou říši, ale díky izolaci si uchoval řecký jazyk i tradice.
V 19. století se stal součástí moderního Řecka. Až do poloviny 20. století byl ostrov chudý a odlehlý; paradoxně právě tato izolace pomohla zachovat jeho autentický ráz, který dnes patří k hlavním důvodům, proč jej cestovatelé vyhledávají.
57