Proč se tam všichni tlačí
Mykonos, Hvar, Dubrovnik, Hydra, Saint Tropez, či Capri. Místa, kde se budete tlačit s davy ostatních světoobčanů, kteří to také musí vidět. Budete se tlačit, budete platit, strkat do sebe, potit se, omdlévat, stres před přistáním, stres v přístavu, stres při odplují. Proč všichni musíme být zrovna tady, a ne nikde jinde?
Ve Hvaru jsem párkrát byl, naposled před lety na začátku dubna, když kvetly pomeranče. V Hydře v době, kdy jachting byl záležitostí gentlemanů. A dobrodruhů s pár markami v kapse. Dubrovnik mě už dlouhá léta neláká. A Mykonos? Raději se vyhnu.
Nejsem milovník davů a přednost dávám subtilnější kráse, než je ta prvoplánová, celosvětově známá z billboardů a reklam ve společenských časopisech. Proto nechápu potřebu navštěvovat všechna ta místa, kde už všichni byli/jsou.
Co na takovém místě najdu? Davy borců se stejnými úmysly? Fotografy se selfie tyčkami, kteří musí poslat svoji podobu do nekonečné pavučiny sociálních sítí? Zmatek u přístavního mola, kde horký vzduch křižují p…i materini a jiné vulgarismy jazyka chorvatského, který je v tomto směru jeden z nejbohatších na světě? Hospody a kavárny, u nichž jedinou měrou úspěchu je v truhle se vršící hromada bankovek?
Návštěva těchto míst, navíc v sezóně, je pro mě nepochopitelná. Jsou prvoplánově hezká, ale tím to hasne. Ve většině případů už postrádají svojí charakteristickou atmosféru. A bez ní? Bez ní jsou jen 3D snímkem, který je ve většině případů horší než 2D fotografie a filmy známé z časopisů, či televize. Bezduché kulisy, kolem kterých proudí téměř nekonečný had poznání chtivých cestovatelů.
Už před hodnou chvílí jsem se smířil s tím, že nikdy neuvidím vše. A netrápí mě to. Co nevidím, mě nebolí. Raději strávit týden v družné debatě s domorodci v zapomenuté zátoce, než v davu sběratelů křížků v mapě vidět všechny krásy světa.
Z mého pohledu má místo cenu jen tehdy, když je atmosféra jeho součástí. Hvary a Dubrovníky, Mykonosy a Hydry mně přijdou jak vykastrovaný kocour. Na první pohled je to OK. Ale tím to končí. Nic za tím. Prázdné oči, které k akci donutí jen miska žrádla.
Je to ostrý odsudek turistických lákadel číslo 1. Ty však, zcela samozřejmě, spolu s přijíždějícími davy přicházejí o duši. Davy znamenají byznys, a kde je byznys, tam nemá duše co dělat.
Naštěstí i v turistických lokalitách jsou místa, která postrádají prvoplánovou atraktivitu a stále má smysl je navštěvovat. Jejich počat klesá, ale stále jsou. A vlastně je tak dobře, že první vlna invaze se zaměří na ztečení hradeb všech Dubrovníků a Mykonosů, co jich jen je. Alespoň nám zbývá více klidu na místech, kde atmosféra stále ještě bojuje o přežití.
Takže vlastně nesmyslný článek…
Jen jsem si kladl otázku, proč se tam všichni tlačí…
2680
Související články
Folegandros, ostrov s kouzlem konce světa
Folegandros, ostrov s kouzlem konce světa
Ostrov, kde čas běží pomaleji. Hluboko v Egeji. Mezi Milosem a Santorini, s malým přístavem, který je ne vždy bezpečným útočištěm. Za to prý s nejkrásnějším západem slunce v Řecku.
Někdy se stěžeň zlomí. Ale proč?
Zlomený stěžeň, vše zachráněné na palubě. Patka stěžně vylomená v zadní části. K čemu došlo, proč, kde se to stalo?
Refování na charterový způsob
V řeckém Lavrionu přebíráme Sun Odyssey 440. Chtěli jsme nové plachty, máme nové plachty. Funglovka, první plavba. Proč ale nejde hlavní plachta vytáhnout? Charterová společnost pracovala...