Co mě v Chorvatsku s..e nejvíce?

Chorvatsko je jachtařským rájem. Na straně jedné. Na straně druhé je to ale také něco, co zavání peklem, nebo škubáním kuřete za živa.

V Chorvatsku se v přístavech a mnoha zátokách platí. A není to ani zdaleka málo. Dokonce se chorvatské maríny v průměru propracovaly mezi středomořskou špičku. To už je co říci. To je ale záležitost nabídky a poptávky a na to si nechci stěžovat. Vybírají tolik, protože vybírat mohou. Návštěvníci to jsou ochotni platit.

Vadí mně agresivita, která je s výběrem „parkovného“ mnohdy spojená. Připlujete na bóji, chcete se jen vykoupat a už je na místě výběrčí s kasírtaškou a chce platit, platit a platit. Že tu budete stát hodinu a hned zase jedete? Nezajímá, zaplaťte! To, že v okolí není kde zakotvit na koupání? Nezajímá, zaplaťte!

To samé je v některých přístavech. Jako by snad ani nebylo nutné, jestli jste už vyvázáni. Hlavně že zaplatíte! Možná dostanete nějakou drobnou slevu za to, že si chcete jen skočit do krámu pro chleba.

Vím, že mírně přeháním, ale mnohde to popsaný jev výrazně připomíná. Vytratilo se jakékoli porozumění, srdečnost, nadhled. Peníze jsou jediné důležité, tak sem s nimi! Ve spojení s úpravou pravidel pro kotvení si jachtař, který má hlouběji do kapsy, nepřipadá být na Jadranu vítán.

A stačilo by trochu nadhledu. Přivážu-li se přes den na hodinu na prázdnou bóji, aby se posádka vykoupala, bóji si neodvezu. Zůstane na místě stejně, jako před mým příjezdem. Není to stejné, jako když uzmu ze sámošky rohlík. Ten rohlík chybí, bóje ne. A na noc bude obsazená jako vždy. Jsou však tací, kteří by ji za den nejraději prodali desetkrát.

Světlou výjimkou jsou v tomto směru přístavy Šibensko-kninske županije. V jejich ceníku je uvedeno, že stání do 2 hodiń je zdarma a při zaplaceném nočním stání v jednom župním přístavu, je denní stání ve druhém zdarma.