Jiný svět
Do Chorvatska jsem začal jezdit v polovině devadesátých let. Maríny byly jen z 10 % plné. Země byla ochrnutá válkou, kterou prošla. Lidé stále v euforickém šoku z vítězství a zvěrstev, kterých se sami dopouštěli.
Bylo tu ale moře. Stejné před válkou, jako i po ní. To bylo něco, co dokázalo Středoevropana přitáhnout.
Vypluli jste a moře bylo prázdné. Zátoky byly vaše. Přístavy rybářské a plachetnice jen překvapivým hostem. Konoby na pobřeží nabízely minimum toho nejjednoduššího. Rakiji víno a slanou sardeli místo vysoké kuchyně. Špatné služby pro turisty? Ano, ale také pocit z objevování světa zátok a ostrovů. Z objevování lidí, kteří tento svět spoluvytváří.
Vše je lepší...
Dnes jsou služby na úrovni. Charterové lodě jsou nové, možnost výběru neomezená. Restaurace se předhánějí v atacích na chutě letních nájezdníků. Maríny přibývají. V přístavech máte vše, co si může konzumně vyprázdněná jachta přát, kotevní bóje jsou všude tam, kde je možné vydělat více než malé množství kun. A všude lidé. Davy návštěvníků. Těch, kteří si užívají jachting a přírodu kolem, i takových, pro které je týden jen víkendovým mejdanem bez všedních dnů.
Zdá se, že v Chorvatsku mám jako jachtař vše, co si mohu přát. Od větru, až po krásné kulisy. V těch kulisách je ale problém. Zatímco dříve jsem měl pocit, že objevuji nádherný svět s osobitým kouzlem, dnes na mě číhá vyšeptalost rozlehlého Disneylandu, který je jen další kostičkou ve skládačce toho, čemu se říká turistický průmysl.
Svět ekonomů
Postrádám autenticitu. I když vlastně ne, autentické to je. Autentická továrna na rekreaci milionů. A na peníze. Ztratila se jen ta autenticita mořského světa domorodých rybářů, kteří na svých ostrovech zůstali odděleni od shonu světa kolem.
Proto si myslím, že je čas na změnu. Je čas, začít hledat jiná místa, kde turista stále připlouvá proto, aby poznal útržky mizející doby. Ne proto, aby přivezl částky, které jsou jen malou součástí velkého ekonomického světa nazvaného HDP.
Je jasné, že budu obviněn ze stesků nad rozlitým mlékem. Ze sentimentu a staromilství. Ale ano, je to tak. Přesto chci znovu hledat poslední střípky autentického světa mizející pod nánosy nudy ekonomického růstu.
Článek Jana Kocmana byl zkrácen a redakčně upraven.