Žluťáky za krále Klacka
Prší. Sedíte za kormidlem už dvě hodiny. Žádné bimini, žádný sprayhood. Začíná to být nepříjemný zážitek. Vítr navíc sílí a je třeba zarefovat. Jdete ke stěžni, stahujete plachtu a rup… Ne, není to plachta. V podpaží se roztrhly žluťáky. Zatím jen 20 cm...
Možná se vám to dnes zdá nemožné, ale svého času to bylo běžné. Alespoň u žluťáků, které jsme používali. Protože na takově jsme měli.
Zapomeňte nyní na chvíli na Musto, zapomeňte na Gill a další známé značky. Zapomeňte na Gore-Tex, na materiál, který dýchá, na vysoké límce, kalhoty do půli zad. Zapomeňte na utěsnitelné manžety v rukávech.
Ne. Nic z toho jsme neměli. Jezdilo se v oblečení do deště jihoasijské produkce. Původně zřejmě do rýžových polí.
Než jsme se v devadesátkách vydali na loď, zamířili jsme do pracovních oděvů. Plastové hadry do deště. Bunda a kalhoty na gumu. Prodavačka si vás přeměřila očima a přinesla velikost XXXL. Mám přes 180, ale na 3X jsem se necítil. Prodavačka trvala na svém. Jen to zkuste, budete rád, když vám to bude.
3X bylo … No, tak akorát. Když jsem vzal v úvahu dvě trika a vlněný svetr, bylo to na hraně. Produkt ze světa menších lidí.
Barevné kombinace? Ne! Dva modely. Žluté, ty obvykle byly vyprodané a elegantní tmavá zeleň. Jako dělaná pro jachting. Na mě vždy zbyla zeleň.
Následně bylo dobré se stavit v drogerii a koupit nějakou lepící pásku. Ti šťastní měli stříbrnou.
Proti zimě se bojovalo vším, co bylo. Podvlíkačky po dědovi, pletené vlněné ponožky, bavlněná trika raději ve větším množství, šála a pěkného kulíška.
Na palubě byla zima. A vlhko. Hlavně v noci. Zemědělské žluťáky nebyly moc příjemné, leckde řezaly, vlhké zevnitř, kapsy nepoužitelné, límec žádný. Když pršelo, teklo vám dovnitř kolem kapuce, hezky po krku dolů na hrudník a zádíčka. Pokud jste drželi kormidelní kolo, měli jste ruce mokré až po lokty. A na záda vám táhlo. Pod bundou.
To bylo ještě dobré. Platilo to jen do chvíle, než se vám bunda nebo kalhoty roztrhly. Pohyb byl rizikem. Natáhnout si gumovky? Hrozilo roztržení kalhot v rozkroku. Byl-li pohyb razantní, délka rány dosahovala i poloviny metru. Nebo již zmíněné refování? Díry v podpaží.
Pak přicházela na řadu lepicí páska. Pokusy o opravy, snaha obnovit vodotěsnost. Obvykle neúspěšná.
Takové byly začátky. Vlhké a chladné.
Ale dalo se to. Díky nadšení.
Když mi nakonec přivezl Martin Štikar z NSR něco pestrého, co by se s nadsázkou dalo nazvat žluťáky moderního střihu (dnes byste v tom nešli za deště ani se psem), znamenalo to neuvěřitelný posun vpřed.
Skok do světa moderního jachtingu. Hned pět schodů na stupnici prestiže...
995
Související články
Nejrychlejší sólojachtař Gabart bude závodit s kontejnerovkami
Nejrychlejší sólojachtař Gabart bude závodit s kontejnerovkami
Před pár týdny způsobil Francois Gabart pozdvižení svým rozhodnutím předat kormidlo trimaranu SVR Lazartique v sólo třídě Ultim 32/23 mladšímu kolegovi Tomu Laperchemu. Jeho zájem se přesunul k o dost odlišné disciplíně, byť alespoň zůstal u tří trupů. Pracuje na vývoji obřího nákladního trimaranu, který by měl dopravovat zboží mezi Evropou a Amerikou rychleji než současné kontejnerovky.
ČANY LANEX Cup v polovině
Závod ČANY Lanex Offshore Cup je za polovinou. Vedoucí dvojice již směřuje na jihozápad k cíli, kde bude očekávána dnes v noci. Motivace na palubě vedoucích jachet jsou různé, dokonce i roztomilé na první pohled.
CANY Lanex Offshore Cup
Dnes ráno v 8:00 startovní znamení na lodi závodní komise odstartovalo již 8. ročník tohoto jediného českého námořního závodu, který se jede tradičně na Baltu. Startovní pole se bohužel redukovalo na pouhých 6 závodních lodí. Podepsala se na tom především současná situace, která poněkud zkomplikovala většině posádek odjezd.