Turisticky přívětivý není jen vrak nákladní lodi Michelle na Dugim otoku v Chorvatsku. Vrak Olympie na Amorgosu v Řecku je mnohem lepší. Z velké dálky by to mohlo vypadat, že stále čeká na vyplutí.

Deště, bouřky, povodně, zima, vlny. Takové přeci nemá být září! Je ještě někde ve Středomoří místo, kde běh počasí nepodléhá náladám? Kde je teplo, slunečno, vítr jak má být? Kde je stále možné zapomenout na blížící se agónii roku 2024?

Po bláznivých vedrech vtrhlo do Středomoří září. Až padesátiuzlový mistrál od Pyrenejí až k Libyi, jugo a následná bóra na Jadranu a v noci malá, ale o to silnější níže v Jónském moři.

Moje první plavba na plachetnici vedla z Turecka do Řecka. Byla polovina devadesátých let. A mělo to trochu kriminální podtext. Alespoň první část plavby, kterou bylo třeba uskutečnit pod rouškou tmy.

Je to místo, kam se vydává jen málokterá charterová jachta. Je daleko od běžných základen v okolí Atén. Místo, a především jeho okolí, za to však stojí.

Plavíte se po řeckých ostrovech. Každý den jiný přístav. Nemůžete ale zůstat jen na lodi. Je třeba se vydat na výlet. Vyrazit do vnitrozemí. Objevovat!

Při plavbě mezi ostrovy Rhodos, Nisiros, případně Kos, stojí za zastávku ostrov Tilos se stejnojmenným nevelkým přístavem, který je v  některých informačních zdrojích s nadsázkou nazýván marínou.

Včera jsem dostal zprávu od našeho čtenáře, který měl za sebou náročný větrný týden v Řecku v Jónském moři. Každé zajíždění do přístavu probíhalo ve větru 20kn+ a na vše byl na palubě sám, jen se synem...

Připlouváte do přístavu na řeckém ostrově, který se zdá být skvěle krytý před převládajícím větrem. Čtyři metry hloubky, 20 nebo 25 metrů řetězu musí podle všech pouček stačit. Ostatní ale vyhazují kotvu daleko dále. Proč to dělají?

Na palubě je třeba mít pořádný vercajk. Občas je nutné něco utáhnout. Nebo povolit! Rozebrat! A zase složit! Na to je třeba kvalitní a pestrý cajk. Nebýt odkázán na jedny siky a kladivo.