Jak stát v přístavu v Řecku
Mnozí jachtaři, kteří vyrostli (myslím odborně) v posledních letech v Chorvatsku, jsou v Řecku zaskočeni absencí mooringů v přístavech a nutností stát přídí na kotvě. Mnozí to nikdy nedělali… Navíc pokud fouká silný vítr, který je v Řecku častý.
Zajíždění zádí k molu zvládá (měl by zvládat) každý jachtař vyučený ve Středozemním moři. Toto stání je běžné. Obvykle však se stojí s přídí na mooringu. Alespoň v Chorvatsku tomu tak je v 99 % případů.
V Řecku je ale situace jiná. Zádí k molu se stojí také, ale odhadem v 70 % je to bez mooringů, s přídí na kotvě. Není to žádná jaderná fyzika, ale pro posádku, která to nikdy nedělala, to může být nesnadné. Manévr vyžaduje souhru kormidelníka s mužem u kotevního vrátku. V ideálním případě musí oba vědět, co mají dělat.
Co je třeba umět
Délka řetězu
Začneme odhadem místa, kde je třeba spustit kotvu, respektive odhadem vzdálenosti od mola. Délka kotevního řetězu by měla odpovídat nejméně čtyřnásobku hloubky pod přídí plus výška kování nad hladinou. Je-li hloubka pod lodí 4 metry a výška přídě nad hladinou 1 metr, je třeba vypustit nejméně 20 metrů kotevního řetězu. Čtyřnásobek je minimum, pětinásobek je lepší. Obecně platí, že čím je délka kotevního řetězu větší, tím lépe kotva drží.
V Řecku v létě často vane silné a nárazové meltemi, které proniká i do přístavů. Na řeckých charterových lodích bývají dlouhé kotevní řetězy a dobré kotvy. Pokud nám to místo umožní, raději vypustíme kotevního řetězu více. Například na ostrově Astypalaia v přístavu Skala je hloubka kolem 5 metrů. Meltemi se ale v poryvech opírá do přídí lodí. Proto je doporučeno s kotvou nešetřit. Místo 25 metrů vypouští většina lodí v místě 50 metrů řetězu.
Pokud je to tedy možné a je to třeba, vypustíme řetězu více, případně mnohem více, než je potřebné minimum.
Odhad vzdálenosti
Odhad vzdálenosti je náročná disciplína. Na malých hloubkách je také třeba brát v úvahu, že jachta bude stát nejméně 2 – 3 metry od břehu. I to se počítá. Málokdo z nás je schopen přesně odhadnout vzdálenost 30, 40, nebo 50 metrů. Proto doporučuji místo odhadu metrů se pokusit o odhad počtu délky lodí od mola. Je to sice to samé, ale na druhou stranu není. Alespoň mně se lodní délky odhadují lépe.
Hodit kotvu kolmo od mola (shodně s ostatními)
Grafika Lodní noviny
Pozor při vypouštění kotvy. Nestačí, že záď je v ose, musíme počkat na dotočení.
Co je pro zkušeného jachtaře trivialita, s tím má začátečník potíže. Kotvu musíte házet kolmo od místa, kde chcete stát, jinak jí hodíte přes sousední kotvy, nebo někdo jiný ji hodí přes vaši kotvu. Orientujte se při vypouštění kotvy podle lodí, které již u mola stojí. Podívejte se na osu lodí a prodlužte si ji napnutými řetězy.
Pozor, pokud najíždíte do zatáčky, nestačí, že záď je kolmo ke břehu, na ose zamýšleného stání musí být příď. Na to musí kormidelník myslet. Výše uvedené platí samozřejmě i při zajíždění mezi dvě lodě. Správný odhad je nezbytností, protože někdy vypouštíte kotvu 60 metrů od mola a musíte se trefit mezi dvě kotvy vzdálené od sebe dejme tomu 6 – 7 metrů. Přitom je nevidíte…
Vypouštění řetězu
Kotevní řetěz musíme umět vypouštět dostatečně rychle, abychom kotvu netáhli za lodí. Aby spadla na dno v místě, ve kterém jsme zamýšleli. Rozkaz ke spuštění kotvy může přijít včas, ale při pomalém vypouštění se kotva dostane na dno mnohem později a délka řetězu již může být nedostatečná. Dvojnásob to platí v silném větru, kdy je třeba plout svižněji. Dosáhneme toho nikoli vypouštěním elektrickým ovladačem vrátku (to je pomalé), ale vypouštěním samotíží, kdy povolíme unašeč na vrátku. Loď si pak při couvání bere jen tolik řetězu, kolik je zapotřebí. Ideální je, pokud kotevník dokáže odhadnout, kdy zastavit vypouštění. Při správném odhadu dopneme loď k molu motorem na zpátečku (nejlépe), nebo kotvu na závěr dotáhneme vrátkem.
Vypouštění kotvy po uvolnění unašeče vrátku samotíží je v Řecku velmi užitečné, ne-li nezbytné pro jednoduché a elegantní přístavní manévry.
Kotevník, který by měl mít před začátkem kotvení kotvu připravenou tak, aby stačil jediný pohyb a letěla ke dnu, následně sleduje, jak se jachta blíží k molu. Nejprve nechá vypouštěný řetěz běžet skoro volně. Ve chvíli, kdy již zbývá jen třetina vzdálenosti k molu, začne řetěz brzdit. Řetěz se napíná, kotva se zarývá do dna. Kotevník by ale neměl loď předčasně zastavit. V takovém případě by se začala stáčet, vlivem větru, nebo prop walku. Ze strany kotevníka vypadá správný manévry tak, že jachta již poslední metry k molu napíná řetěz, uvazují se lana na břeh a řetěz již není třeba dotahovat.
Stání zádí k molu s přídí na kotvě vyžaduje tedy určité dovednosti, ale je jen otázkou praxe, se je naučit. V praxi je samozřejmě mnohem jednodušší správné kotvení vidět než se ho snažit zvládnout teoreticky. Výhodou couvání k molu s vypuštěnou kotvou je pak větší směrová stabilita couvající jachty.
Vše si stačí párkrát vyzkoušet a půjde to. Nebo absolvovat plavbu v Řecku s námi.
2657