Křik na palubu nepatří

Co dokazuje skipper tím, že křičí na posádku? Očekává, že bude pracovat lépe? Nebo se jen zbavuje odpovědnosti za vlastní nedostatky?

Na úvod je třeba rozlišit křik a zvýšený hlas (který může křik připomínat). Chce-li kormidelník komunikovat s kotevníkem ve chvíli, kdy vypouští kotvu, musí zvýšit hlas na úroveň křiku. Jinak kotevník neslyší. To je v pořádku.

Křičí-li kormidelník na posádku v doslechu a doprovází to výrazy, které nemají žádnou souvislost s požadovanou činností, jde o křik, který nemá na palubě co dělat.

Pracuje vystresovaná posádka rychleji?

Někdo možná namítne, že křik je třeba proto, aby posádka pracovala rychleji a lépe. Nemyslím si, že pokud se mi roztřesou kolena strachem z nejvyšší autority, že budu lepší v činnosti, kterou mám vykonat. Spíše naopak, budu dělat chyby i tam, kde je obvykle nedělám.

Nedostatečná instruktáž

Mnoho křiku je slyšet z lodí při manévrech v přístavech. Posádka běhá od jednoho lana k druhému, zmatek dominuje všem činnostem a skipper křičí a křičí. Nezbavuje se však tím jen odpovědnosti za to, co nezvládl?

Pracuje posádka špatně? Nedělá to, co si skipper představoval?

Pokud nesabotuje práci schválně, nejsme na vině my skippeři, kteří jsme nedostatečně vysvětlili, co od posádky očekáváme?

Tahá-li osoba na přídi za mooring loď k molu, není to tím, že jsme jí nevysvětlili funkci mooringu, že jsme nezdůraznili, že má jít na příď a ručkovat po mooringu tak, aby byl směrem do vody stále napnutý? Protože tak je jasný směr, kterým je třeba táhnout?

Pokud hodí posádka záďové lano do vody, protože nedohodí na břeh, není to tím, že jsme ji příliš vyhecovali tím, že je na návětrném laně závislá celá kauce za loď a je třeba ho dostat na břeh co nejdříve? Potom je výsledkem pokus o hod v nerealizovatelné vzdálenosti, který skončí špatně. Stačilo by přitom počkat, až se jachta dostane k molu blíže… Je to opět chyba skippera, jehož výklad byl nedostatečný a přenášel odpovědnost na muže/ženu se záďovým lanem.

Přenést zodpovědnost na ostatní?

Podobných příkladů můžeme dát mnoho. Nejčastější chyby posádky pramení z toho, že nedostala správné instrukce, případně je dostala ve formě, které nerozuměla. Výsledkem bývá zmatek na palubě a křik skippera, který se snaží přenést svoji chybu na bedra ostatních.

Být skipperem není snadné a vyžaduje to znalosti a dovednosti. Jednou z nich je schopnost správně instruovat posádku. Druhou pak dokázat nést zodpovědnost za svoje chyby. A nekřičet na posádku. Křik situaci na palubě nevylepší.