Složité přistání ve Vathi

Úzký prst mola. Místo pro jednu loď. Nebo pro dvě, tři, čtyři? V Řecku je to jiné. Plno není, stačí chtít. Možnosti tu jsou. A ještě je u toho veselo.

Vathi na Kalymnosu. Poslední místa u čela mola. Stojí tam turistická loď, místní přístavní dispečer s kloboukem z mořské houby na hlavě nás navede vedle ní. Každý má jeden vazák. Stojí se kotva molo.

Pak turistická loď nalodí pasažéry, zmizí a místo ní hned najede Bavaria 51 navedená hlasitým mužem v houbovém klobouku.

Dispečer houbař zmizí, situace využije menší Sun Odyssey a naváže se už z boku mola, zádí v místním koupališti. Přiběhne dispečer, přivítá posádku a vysvětlí, že je třeba se povolit tak, aby koupák zůstal volný.

Ani pak nemá dispečer volno. Jachta od Dream Yacht a na ní parta Angličanů v hodně důchodovém věku. Snažili se zajet mezi lodě u nábřeží ve svižném bočním větru. Nepovedlo se a zůstali viset za kotevní řetěz jedné z jachet. Dispečer se mohl ukřičet, ale nebylo to nic platné. Důchodci museli bojovat, aby uvolnili svoji loď ze zachyceného kotevního řetězu.

Nakonec byli úspěšní, osvobodili se, křik na molu utichl a po chvíli už bylo jasné, že se bohužel chtějí uvázat na nás.

Kotvu měli na příďovém kování vzhůru nohama, ale to nevadilo. Báli se ji již znovu použít. Na nás je víceméně snesl vítr. Uvázali si natvrdo bok a příď na nás.

Řekl jsem jim OK, ale že by to chtělo kotvu. Že nemůžeme viset dva na naší, kterou jsme neměli nijak extra daleko. Kapitán souhlasil, že to takto nejde. Že prý si uvážou záď na molo. Odpověděl jsem, že to je dobře, ale kotvu by to chtělo. Kapitán souhlasil, ale řekl, že už jsou bezpečně u nás a že už nemůžou odjet. Do toho se dál urputně vyvazovali k nám. Byli šťastní, že někde jsou.

Znovu jsem zatlačil a Angličan, že OK, že si vyvezou na člunu druhou kotvu.

Nejzdatnější fyzicky nastoupil do dinghy, přestěhovali mu tam druhou kotvu Danforth, řetěz, lano. Člun kotevníka si přivázali na 5 metrů dlouhé lano a vyslali ho zakotvit. Vítr ho snesl 5 metrů, až k našemu řetězu a tam mu kapitán ze země Albionu nakázal spustit kotvu.

Řekl jsem kapitánovi, že to rozhodně nestačí a že stále držíme jen na naší kotvě. Odpověděl, že to chápe, ale že více už rozhodně nedovedou. A že navíc kotva nepůjde vytáhnout, protože ji hodili přes náš řetěz. Pohlédl jsem na kotevníka a bylo mi jasné, že je u konce svých sil.  

Nakonec jsme se dohodli u nás na palubě, že jim kotvu vyvezeme. Bylo jasné, že jinak se od nás neodvážou na nic víc pro bezpečnost stání už neudělají. Byli u konce sil a umu.

Vytáhli jsme jejich kotvu, naložili jí do dinghy a vyvezli na druhou stranu zátoky. Chlapi si ji dotáhli a tím se naše společné stání stalo definitivním. Britové si oddychli, že je celé dobrodružství s přistáním u konce.

Nabídli jsme jim, že mohou na břeh přes naši loď. Ze své lodě však již do odplutí dnešního rána neodešli.