Jak se pozná dobrý skipper

Role skippera má několik úrovní. Tedy skippera, který chce být dobrým skipperem. Je to úkol, která v sobě skrývá mnoho náročných rolí.

Kapitán by měl zvládat jistě a bezpečně ovládat loď, řídit posádku různých úrovní a osobností, měl by umět řešit náhlé a často stresující situace, měl by znát pravidla, počasí, značení, rádio, motor…. a takhle bychom mohli pokračovat dlouhým seznamem.

Každý z nás má během plavby jiný přístup. Dodržujeme jiné zásady, nedáme dopustit na určitá řešení, nebo kontroly, či postupy. Zvlášť, pokud nás to již někdy vytrestalo. Čím horší zkušenost, tím větší důraz na prevenci. Dobrým kapitánem se tedy člověk nestane po kurzu, ale vyžaduje to systematickou a dlouhodobou práci.

Zodpovědný přístup

Klíčovou složkou celého vývoje skippera je průběžné vzdělávání a získání zkušeností. Dnes máme spousta možností. Každý nabízí kondiční plavby v různých lokalitách, existuje spousta kurzů, školení, přednášek. Je to jen o tom, že musím chtít. A také o tom, že musíme vědět za kým jím. Bohužel dnešní přístup ministerstva k jachetním instruktorům je v podstatě takový, že stačí mít udělanou licenci B, zažádat si o jachetního instruktora a hle, na světě je další odborník. Připravený učit a vzdělávat širokou námořní veřejnost. Jenže nikdo už bohužel nekontroluje, jakou formou výuka probíhá, do jaké hloubky se věnuje jednotlivým tématům, nebo jakým způsobem s rozdílnými studenty pracuje. Záchranou jsou tak snad jen veřejně sdílené recenze a doporučení, kterých je plný internet a sociální sítě.

Cílem by mělo být, získávat kvalitní informace od zkušených a prověřených lidí. Tedy systematicky se věnovat celé řadě dílčích předmětů a oborů, které jsou důležité, aby plavba probíhala v poklidu. Od přístavních manévrů, meteorologii, Colregu, trimování plachet, první pomoci, kurzu motorů až třeba po nouzové situace na moři a kurz přežití. Je to prostě dlouhodobé budování pevné základny znalostí a dovedností, které nám pak pomáhají zvládat krizové situace o něco lépe. Stojí nás to čas a peníze, ale pokud to chceme dělat poctivě, jinak to nejde.

Kdy se pozná dobrý kapitán?

I velmi kvalitně proškolený kapitán, který již získal mnohé zkušenosti je často postaven před náročné zkoušky. Často v podobě nepříznivého počasí, nespolupracující posádky, nebo technických závad na lodi. Zvláště, pokud se tyto problémy kumulují, role kapitána se najednou stává obtížnou. A právě tady se poznají nejenom získané zkušenosti, ale hlavně i charakter člověka. Většina kapitánů si nějak poradí s malým problémem na palubě, když je pěkné počasí. Jakmile se ale počasí zhorší, začne foukat během manévrů v přístavu, posádce se něco nepovede, už je oheň na střeše. Spousta kapitánů již takovou nálož stresu neustojí. Na povrch vyplave únava, vnitřní nervozita, stres a začne se na palubě křičet, často nadávat a zběsile pobíhat. Pro mě je to vždy důkazem toho, že člověk ještě není v té fázi, kde by měl být. Křik a nadávky ani v té nejnáročnější situaci nikomu nepomohou. Naopak. Posádka se ještě více uzavře do sebe a je ve stresu. Když je takhle nervózní kapitán, tak to už se opravdu děje něco dost špatného. Potápíme se, je konec světa. To musí běžet nezkušené posádce hlavou.

Osobně si vždy dávám velký pozor na intonaci, na povely, na komunikaci. Právě v těchto náročných momentech je potřeba zachovat klid, nadhled a jistotu. Snadno se totiž pozná, na koho už je to příliš mnoho a kdo aktuálně ztratil statut „dobrého kapitána“.

Kapitán by měl laskavým, ale důrazným tónem udávat tempo, řídit svoji posádku a loď. Bezpečně a profesionálně. A právě tak bych se přeci chtěl a měl chovat i v těch nejtěžších momentech. A na to je dobré si někdy vzpomenout.

Být kapitánem a dobrým kapitánem je posláním. Posláním, které nás stojí mnoho času a úsilí. Kam ale jinam investovat čas a úsilí, než do vlastního rozvoje.