Z Evropy do Jižní Ameriky na Global Surveyor
Ve druhém díle článku od Tomáše Maďara Zimy budeme pokračovat v plavbě kolem brazilského pobřeží z Recife dále na jih.
Posádka odletěla. My s Alešem musíme pokračovat dál. Antarktida čeká a míle je třeba polykat. Další doporučený cíl je město Salvador vzdálené pouhých 370 NM… jak jsou v kontextu oceánského cestování vzdálenosti relativní…
Salvador
Foto archiv Tomáš Maďar Zima
Salvador
Salvador nás vítá milou marinou, ve které je několik restaurací, obchodů a má veskrze evropský ráz. Jediná potíž, ostatně problém celé Brazilie, je komunikace. V marině je pouze jeden kluk jménem Jurij, který vládne angličtinou.
Město se rozkládá ve dvou polohách. Část u moře je veskrze moderní, staré město je na kopci a vede k němu monumentální elevátor. Toulání ve starých uličkách plných turistů, hospod a prodejců suvenýrů i náměstí s paláci a kostely působí velmi evropsky.
Dostáváme se do opětovného kolečka úřadů, kde hlava neví co noha. Jejich siesty ani nemožnost práce v pátek odpoledne známá u státních úřadů, ovšem nebrání tomu, aby na nás místní mindrák z policie neposlal kohortu maníků. Kupodivu byli dokonce tři. Zkontrolovali pasy, důrazně nás požádali, ať se dostavíme na kapitanát a odešli. Opakem byl zážitek na celnici, kde se nám milý chlapík omluvil za své kolegy v Recife. Vše udělali špatně, ale napravíme to. Kdy že odjíždíte? V neděli? Rozdal úkoly a příjezdový formulář nakonec vyplňuje sekretářka s pomocí Google překladače a Aleše posazeného za klávesnicí počítače. Do toho neustále někam volá a ptá se. Co budu psát, byl to veselý zážitek. Mimo jiné se nakonec celník ještě podivil, že nás v Recife nepřepadli.
1100 mil do Itajaí
Foto archiv Tomáš Maďar Zima
Příprava na další plavbu na jih.
V neděli nakoupíme potraviny včetně spousty ovoce a zeleniny. Dáme poslední oběd v marině a vyplouváme. Další, pro nás v této etapě poslední zastávka bude Itajaí. Čeká nás dalších krásných 1100 NM. Počasí neslibuje nic pěkného, ale máme vjet do protivětru až druhý den, a tudíž si chceme najet kus od pobřeží, abychom následně měli vítr aspoň kapku z předoboku a nejeli čistou stoupačku.
Stojí za zmínku, že předpověď se za celou cestu ani jednou neshodovala se skutečností. Což nás čekalo i nyní. Pro ujasnění jsme za 24 hodin ujeli pouhých 50 NM. Po prvním dni, fronta byla rychlejší nežli předpověď, se počasí začalo pomalu uklidňovat a naše rychlost úměrně zvyšovat.
Velkým překvapením pro nás bylo množství naftových polí v oceánu podél pobřeží. Kupodivu Brazílie je nezávislá na dovozu ropy. Čilý dopravní ruch kolem těžebních věží vás při proplutí rozhodně nenechá v klidu a zbystří váš jemnocit. Původní plán byl stavit se v Riu podívat se na Ježíše, ale čas nás tlačil, tudíž máváme z dálky a plujeme dál.
Únava ve dvou
Snažíme se aspoň trochu vyspat. Ale tyto velké vzdálenosti ve dvou vám moc klidného spánku nedopřejí a únava se střádá. Taktéž vždy děláte kompromis mezi sailingem, motorováním a motorsailingem, abyste polykali potřebné míle. Ani velké nádrže však nejsou bezedné. Velkou bolestí Atlantiku jsou velké vlny, které zůstávají i při bezvětří, kdy se následně loď houpe nejen podélně, ale i napříč. A tak přesto, že v nádrži bylo ještě cca 300 litrů, si motor natáhl vzduch a chcípl. Pro jistotu přelejeme kanystry s naftou do nádrže. Přečerpáme ze tří nádrží na topení a také nalijeme do nádrže. Motor se rozeběhne a máme dostatečnou rezervu na přistání a případnou nouzi, ale máme v zátylku problém s houpáním. S blížícím se cílem slábne i vítr a prodlužuje se čas doplutí.
Itajaí
Foto archiv Tomáš Maďar Zima
Ještě jednou kapybary.
Stále kalkulujeme na jistotu. Kolem poledne nastává úplné bezvětří a panorama břehu na obzoru vábí. Startujeme a delta řeky s marinou v Itajaí začínají nabírat reálných kontur. Ač máme stažené mapy hloubky, v deltě jsou spíš orientační.
Blížíme se velmi opatrně a voláme marinu. Jazyková bariera portugalština versus angličtina je zde věčné téma. Přijíždí marineros a něco stále žvatlají. Snažíme se říkat hlavně náš draft. Chlapci vesele mávají z gumového člunu a snaží se nás navigovat hluboko do mariny mezi lodě.
Deklarované bezvětří se vplutím do laguny rázem mění, nabývá na síle a atakuje 35kt. Blížící se černý mrak nás nenechává na pochybách o příčinách a následcích. Chlapci nejspíš pochopili naivitu svého počínání a my konečně míříme na krajní molo, které má dostatek místa na podélné přistání. Globál jako vždy a všude vzbudil zájem a na náš přistávací manévr čeká prakticky celé osazenstvo ze všech lodí na mole. Aleš elegantně navede Globál bokem a přistáváme jak do peřinky.
Déšť se blíží. Bereme doklady a jdeme na recepci. A pak už následuje nezbytný drink v podobě piňacolády. Restaurace jsou opět velmi kvalitní. Kupodivu je zde trendy japonská kuchyně a tak si dáváme velmi lahodné sushi. Po pozdním obědě jdeme ještě na místní policejní stanici se přihlásit.
Jediný člověk, který umí anglicky, je překvapen, že jedeme z Recife a opět se diví, že nás nepřepadli. Prý se snaží ty opice na severu vychovat, ale že je to marná práce a že odsud na jih je již Brazílie bezpečná a daleko víc evropská. Je to vtipné, neznám jinou zemi, která je tak multikulturní, že tu nikdo rasista být nemůže. Holt sem evropská korektnost ještě nedorazila a přiznávám, že na mě to působí velmi osvobozujícím a osvěžujícím dojmem.
Po týdnu údržby bude Global s další posádkou pokračovat směr Ushuaia, aby byl připraven podniknout antarktické dobrodružství. Držme jim palce ať se v pořádku a zdraví vrátí.
2325
Související články
Etapa ve stínu neštěstí
Etapa ve stínu neštěstí
Cokoli se stalo v sedmé etapě Volvo Ocean Race je zastíněno tragickou smrtí Johna Fishera, který vypadl z paluby Scallywag a nepodařilo se ho již nalézt. Přesto je třeba hledět do budoucna.