Tvrdé chvíle na oceánu a úspěch v cíli
Milan Koláček má za sebou první etapu La Solitaire URGO Le Figaro. Navzdory silné bouři a problémům na palubě si vedl výborně.
„Tento závod jsem si opravdu užil!“
Když jsme startovali z francouzského Pauillacu vědeli jsme, že povětrnostní podmínky budou náročné. Dokonce už start byl kvůli tomu odložen a trasa změněna. Přesto u plateau Rochebonne v přecházející frontě mi proběhlo hlavou, stejně jako ostatním, že bych tam raději vůbec nebyl. Ale to předbíhám..
Etapa byla nakonec dlouhá 420 námořních mil a k jejímu překonání jsem potřeboval 2 dny a 9 hodin.
Prvních 25 mil závodu vedlo po řece Gironde. Proud nás hnal celou cestu až do ústí, kde jsme přes lámající se vlny a malou hloubku vyjeli na otevřené moře. Snažil jsem se udržet krok s první polovinou závodního pole. Po prvních 50 mílích nás čekal spinakr k Arcachone. Ve středním větru to byl první moment, kdy se dalo po 10 minutách odpočívat. První noc závodu byla poměrně klidná, ale již bylo jasné, co se na nás řítí.
Jíst kartáčkem na zuby
První večer závodu se stala ještě jedna drobnost, která je pro sólového jachtaře velmi nepříjemná. Ztratil jsem jídelní lžíci. Standardně maličkost, ale na lodi je kvůli úspoře hmotnosti jen jedna. Ztratíte-li ji, nezbývá, než se krmit druhou stranou kartáčku na zuby.
Srážka s UFO
Během plavby se spinakrem jsem nabíjel baterie. V okamžiku, kdy jsem vypnul motor, otřásl lodí náraz. Nejdříve jsem myslel že mám díru v přídi nebo poškozený kýl. Loď se zabořila přídí více do vln a zpomalila z 13 uzlů na polovinu. Hledal jsem, co se stalo. Nemohl jsem zpátky nabrat rychlost. Ve mně byla malá dušička a cítil jsem bezmoc a vztek: „Všechno bylo k ničemu a nebudu pokračovat dál. Nemohl jsem tomu uvěřit! Když jsem nabíral rychlost celý kormidelní systém začal vibrovat a nebylo možné loď uřídit.
Hledal jsem příčinu, ale na kýlu nic nebylo a ani v lodi nebyla voda. Uvnitř lodi jsem kontroloval uchycení kormidel a vše se zdálo být v pořádku. Musel jsme sundat spinakr, abych mohl loď naklonit na bok a podívat se na spodní stranu trupu. To mě během 15 minut stálo 15 míst v pořadí. Lomcoval mnou vztek. Z 20. jsem se propadnul až na 35. místo. Myslel jsem, že je po závodě. Nevěděl jsem, co se děje a loď nejela. Až když jsem ji nahnul na druhý bok, viděl jsem něco velkého bílého, co sklouzlo z kormidla a zmizelo ve vodě…. Loď se poté opět rozjela jako před tím. Znovu jsem vytáhl spinakr a začal stahovat ztrátu. … Všechno ze mně spadlo a začal jsem dělat to, co mi fakt jde. Tedy dohánět soupeře.
Tam člověk nechce být!
Druhou noc nás čekal průjezd okluzní frontou. Zatažená obloha, mraky s deštěm, kroupy a silné nárazy větru až k 50 uzlům. Dojezd ke značce Rochebonne byl pod malým spinakrem a rychlost lodi se pohybovala až 17 uzlů. Byl to krásný let po mořské hladině, který si vážně užívám! Spinakr ale kvůli silnému nárazu větru musel dolů 3 míle před značkou. Už jsme nebyl schopen jej udržet.
Ref na hlavní plachtě a malá kosatka byly připraveny na stoupačku. Všichni jsme jeli co nejrychleji proti frontě, za kterou nás měla čekat změna větru a rychlý kurz směrem do Gijonu. Osm hodin jsme neviděl na větroměru menší rychlost větru než 35 uzlů a v nárazech až k 50 uzlům! Oba, loď i já jsme dostali opravdu zabrat. Po technické stránce jsem z toho vyšel docela dobře a nic zásadního jsem nerozbil, ale kousek po otočení bóje mi přestal ukazovat tablet na palubě data z počítače! Seběhl jsem se podívat, co se stalo. V silné bouři se mi otevřelo okénko a do počítače chrstla voda. Už se mi nepodařilo ho rozchodit. Jel jsem naslepo až do Gijonu a cílovou čáru jsem hledal na malé nemapové GPS! Hned jsem si vzpomněl na léta ježdění v lodní třídě Mini 6,50:) Ale byl to velký handicap oproti ostatním, protože jsem nemohl volit žádnou strategii vůči konkurentům.
I tak všechno dobře dopadlo a po hodinách průjezdu frontou jsem mohl odejít od kormidla a odpočinout si. Je neuvěřitelné čemu se tělo dokáže přizpůsobit a co vydrží, když ví že nemá jinou možnost. V tak silném větru a vlnách jsem se musel udržet u kormidla a řídit, pokud možno bez chyby. Jinak by to špatně dopadlo.
Oprava škod
Teď dáváme dohromady záložní počítač, který je potřeba nakonfigurovat a nahrát do něj vše tak, aby komunikoval s lodní instalací. Francouzští přátelé nám zapůjčí svůj počítač na tuto etapu a náš partner Orange and Green okamžitě reaguje a posílá nám nový palubní počítač který bude připraven na další etapu.
Spokojenost?
Jsem opravdu spokojený, dojet na 20. místě ze 43 lodí mě dodalo sebevědomí do dalších etap! Čtyřka mezi nováčky mě štve, ale beru to jako zdravou motivaci do těch zbylých etap! Možná ještě nakonec budu na 19. místě, protože závodník přede mnou dostal 25 minut penalizaci za porušenou plombu na motoru! Pro zajímavost plomby jsou skoro všude na lodi: na kotvě, na hasičáku, na lůžkách… Aby nebylo možné věci přemísťovat a vyvažovat. Za každou porušenou plombu je penalizace 1 minuta/100mil a za motor je 5 minut/100 mil. To už bolí…
Další etapa závodu La Solitaire URGO Le Figaro startuje v neděli.
Výsledky najdete zde.
2819
Související články
Byl to těžký závod. Se skvělým koncem!
Byl to těžký závod. Se skvělým koncem!
Naše duo Milan Koláček a Milan Tomek zvítězilo v Rolex Middle Sea Race ve dvou kategoriích. Podívejte se na video, kde v rozhovoru přibližují svoji cestu na start, náročnost tohoto ročníku i okamžiky radosti posledního dne a nadšení v cíli.
Vítězství v Rolex Middle Sea Race
Milan Koláček s Milanem Tomkem vyhráli závod Rolex Middle Sea Race ve své kategorii IRC Doublehanded a přidali také vítězství v kategorii ORC 5. Navzdory potížím, se kterými se museli potýkat.
40 mil do cíle a naši na prvním místě!
Vyhrají Koláček s Tomkem Rolex Middle Sea Race ve své kategorii doublehanded? Zatím to vypadá dobře a do cíle zbývá již jen 40 mil. Ale pozor. Je to jen 40 mil, nebo také ještě 40 mil. V jachtingu se může stát i na posledních stovkách metrů cokoli. Jako prokázala i letošní Česká námořní rallye při dojezdu na Vis.