Transat AG2R z pohledu Milana Koláčka
Milan Koláček s Pierrem Brasseurem na jachtě Fulgur-Evapco obsadili 8. místo v závodě Transat AG2R profesionální třídy Figaro. Na podobný úspěch český offshore jachting čekal mnoho let. Jak viděl Milan svoji účast v závodě? Jaké měl problémy, jaká si vzal poučení?
Situace na startu
Ve třídě Figaro závodí nejlepší sóloví jachtaři na světě. Využívají toho, že jde o relativně levnou (neplatí pro české poměry) třídu. Kdo něco ve světovém sólovém jachtingu znamená, má třídu Figaro za sebou.
Milan Koláček s Pierrem Brasseurem jsou ve třídě nováčky. Jejich rozpočet pro start v závodě a doba na přípravu a trénink byly v porovnání se soupeři minimální. Zatímco ostatní týmy mají k dispozici zkušené specialisty, kteří pro závodníky připravují loď na start, Milan s Pierrem si museli vše zabezpečit sami. A kromě technické přípravy museli zvládnout i trénink.
Z těchto důvodů měl v době startu tým Fulgur-Evapco za sebou jen pár tréninkových dnů na vodě. Na rozdíl od soupeřů, kteří byli na vodě pětkrát týdně již od půlky ledna. Navíc šlo většinou o závodníky, kteří ve třídě Figaro závodí již mnoho let.
Nálada v cíli
Milan Koláček s Pierrem Brasseurem projeli cílem na vynikajícím 8. místě, jen 5 hodin a 45 minut za vítězným týmem Gedimat. To je po více než 22 dnech na oceánu minimální odstup. Cílem projeli zarostlí, unavení, ale také šťastní.
Milan po projetí cílem k výsledku řekl: „Jsme obrovsky spokojení. Po celou dobu závodu jsme drželi tempo s těmi nejlepšími. Dokázali jsme z projektu, jehož rozpočet byl v porovnání se soupeři třetinový či čtvrtinový, vymáčknout maximum. S minimem peněz a s minimem času na přípravu. Pohlédneme-li na náš výsledek touto optikou, jde v podstatě o zázrak. Podařilo se nám odjet výborný závod a to nám dodává chuť v dalším pokračování našeho projektu. Klíčové jsou ale jako vždy finance. Proto doufáme, že nám tento úspěch pomůže ve shánění partnerů do dalších let. Ideální by byl jeden velký generální partner, který by pokryl většinu sezóny.“
Zhodnocení závodu
Stres před startem
Spěch před startem znamenal mnoho stresu. „Většinu věcí na lodi jsme si museli udělat sami, protože jsme neměli dostatek financí na to, abychom si zaplatili specialisty. Znamenalo to více času věnovaného technickým problémům, než tréninkům. A nakonec jsem ještě onemocněl a 4 dny před startem jsem musel brát antibiotika. To není ideální příprava na start transatlantického závodu.“
Povedený první týden
„První dva dny po startu byly náročné především takticky. Vítr v Biskaji byl jen velmi slabý a bylo nutné najít ideální trasu. Startovní pole se rozdělilo na dvě křídla.“
V takových podmínkách se není snadné zorientovat. Špatné rozhodnutí může znamenat ztrátu pro celý zbytek závodu.
„Zvolili jsme správné křídlo. Naše strategie vyšla. U mysu Finisterre jsme byli s vedoucí skupinou. Zde začala rychlostní zkouška. Vítr sílil ke 40 uzlům. Letěli jsme dnem i nocí na jih. Byla to jízda se spinakery na ostří nože. Až na Kanárské ostrovy. Čtyři dny a čtyři noci. Střídali jsme se za kormidlem po 40 minutách. Více nebylo možné vydržet. První týden byl extrémně fyzicky náročný. Bylo to náročné, ale krásné. Letět nocí sám na palubě ve 40 uzlech větru se spinakerem, to je zážitek! O tom, že nešlo o pohodovou plavbu, svědčí i to, že favorizovaný tým MACIF přišel o stěžeň.“
Risk nebo jistota?
„U Kanárských ostrovů se bylo třeba rozhodnout, kudy dále. Nejkratší trasa k cíli vedla na západ. Byla ale bez větru. Mohli jsme plout trasou kratší o více než 1000 mil. Byl to ale přílišný risk. Po analýze situace jsme se rozhodli pro mnohem delší, ale spolehlivější trasu v pasátu jižně od Kapverd. Bylo třeba se držet v těsné blízkosti africké pevniny. Tam byl jediný pruh příznivého větru. Plavba podél pobřeží ale nebyla bez rizika. Pluje tu plno rybářských loděk. V noci bez světel. Pokud letíte 15 uzlů se spinakerem, těžko se uhýbá.“
Dostih napříč Atlantikem
„Po projetí mezi Kapverdami, kde jsme využili zrychlení větru mezi ostrovy, jsme se dostali ještě dále na jih, do stabilního pasátu. Konečně byl čas zamířit na západ, přes oceán. To již bylo především o rychlosti. Dostih přes Atlantik. Po dalších 12 dnech jsme se dostali na dohled karibských ostrovů. Protože byl závod delší, než se předpokládalo, měli jsme v té době již jen minimální zásoby jídla a vody. Byli jsme vyčerpaní a před sebou cílovou rovinku. V té se nám již bohužel nepovedlo nikoho předjet, i když jsme bojovali až do úplného závěru. Skončili jsme na 8. místě, v přímém kontaktu s nejlepšími. Lodě za námi již ztrácely nejméně desítky a některé i stovky mil.“
Tropické vedro
„Velkým nepřítelem bylo ve druhé polovině závodu tropické vedro. Vítr byl jen slabý, slunce nad hlavou a teploty a vlhkost extrémně vysoké. Pokud sedíte u kormidla a smažicí slunce máte nad hlavou, není to nic příjemného. To byly těžké chvíle. Zvláště když začala docházet voda.“
Kila navíc
„Jaké je pro mne poučení ze závodu? Pokud chci ve své kariéře pokračovat, musím přibrat. Nejsem zrovna tlouštík a před startem jsem měl 70 kg. Nevím kolik mám teď, na váze jsem nebyl. A radši na ní ani nepolezu. Shodil jsem hodně. Závod je nesmírně intenzivní a kila navíc jsou třeba. Prostě musím přibrat. Před příštím závodem přes Atlantik musím mít alespoň 80 kg. Jinak nemám zásoby, ze kterých bych mohl čerpat. Jakmile přestanu mít pravidelný přísun energie, ztrácím síly. Ne že bych toto již nevěděl, ale Transat mi to potvrdil.“
A nálada na palubě po 5000 mílích?
„S Pierrem jsme si výborně sedli. I přesto, že jsme dva solitéři, že každý máme jiné názory, každý máme jiný styl jízdy, přesto jsme si výborně rozuměli. A není to jednoduché. Dopředu není možné stanovit, jestli to bude fungovat, ale povedlo se. Pokud bychom chtěli jet znovu podobný závod, můžeme jet klidně opět spolu. A to je mimořádně důležité. I to je důvod, proč se nám tak dařilo.
Poděkování
„Chtěl bych také poděkovat všem partnerům, kteří za námi stáli. Všem, kteří i na poslední chvíli před startem poslali peníze na chybějící nezbytnosti. Chtěl bych poděkovat všem, kteří nám fandili a povzbuzovali nás. Moc nám to v těžkých chvílích pomohlo. A každá pomoc je v podobném závodě dvojnásob cenná.“
Pořadí
1 Gedimat Thierry Chabagny, Erwan Tabarly Francie 22 dnů, 1 hodina, 6 minut
2 Generali Nicolas Lunven, Gildas Mahe Francie 22 dnů, 1 hodina, 10 minut
3 AGIR Recouvrement Adrien Hardy, Vincent Biarnes Francie 22 dnů, 1 hodina, 35 minut
4 Bretagne – CMB Performance Sébastien Simon, Xavier Macaire Francie 22 dnů, 1 hodina, 47 minut
5 Cercle Vert Gildas Morvan, Alexis Loison Francie 22 dnů, 1 hodina, 50 minut
6 Artemis Sam Matson, Robin Elsey Velká Británie 22 dnů, 4 hodiny, 15 minut
7 Bellocq Paysages – Sauveurs de Cornouaille Martin Le Pape, Eric Péron Francie 22 dnů, 5 hodin, 39 minut
8 Fulgur-Evapco Milan Koláček, Pierre Brasseur Česká republika 22 dnů, 6 hodin, 51 minuta
Další jachty ještě nejsou v cíli.
Více informací o závodu zde.
5451
Související články
Přednáška o Vendée Globe s Milanem Koláčkem v úterý
Přednáška o Vendée Globe s Milanem Koláčkem v úterý
V úterý od 19:00 se můžete zúčastnit webináře o právě probíhající Vendée Globe. O závodu a jeho průběhu vám více řekne Milan Koláček, vynikající offshore jachtař, kterého všichni čtenáři Lodních novin znají.
Byl to těžký závod. Se skvělým koncem!
Naše duo Milan Koláček a Milan Tomek zvítězilo v Rolex Middle Sea Race ve dvou kategoriích. Podívejte se na video, kde v rozhovoru přibližují svoji cestu na start, náročnost tohoto ročníku i okamžiky radosti posledního dne a nadšení v cíli.
Vítězství v Rolex Middle Sea Race
Milan Koláček s Milanem Tomkem vyhráli závod Rolex Middle Sea Race ve své kategorii IRC Doublehanded a přidali také vítězství v kategorii ORC 5. Navzdory potížím, se kterými se museli potýkat.