Search
× Search
Průměr 27 uzlů
Daniel Vodička
/ Kategorie: Ostatní regaty

Průměr 27 uzlů

11th Hour Racing letí k východu na křídlech fronty. Jsou hluboko v jižním Atlantiku, jedinou civilizací v dosahu je zapomenutý ostrov Tristan da Cunha, zřejmě nejizolovanější lidské osídlení na planetě.

„Sedím tady v kokpitu, poprvé v této etapě mám na sobě žluťáky a zírám na jeden ze dvou iPadů, který zobrazuje naše průměrné výkony. Průměr 27 uzlů za posledních 5 minut, průměr 27 uzlů za posledních 30 minut. Pokud by nás tato fronta, ve které se nacházíme, dokázala nést přímo na východ, a pokud bychom nepotřebovali plout na jih, bylo by zaděláno na čtyřiadvacetihodinový rekord. Tyhle lodě toho jsou určitě schopné. Samozřejmě to není to, kvůli čemu jsme tady, ale je to dobrý pocit, jet tak rychle!!!

Do fronty jsme se dostali za východu slunce a celé dopoledne jsme si užívali rychlosti. Je to drncavá cesta a chaotický život, ale moře je relativně hladké. To nám umožňuje dosahovat těchto vysokých průměrů při pouhých 22 uzlech větru. Vítr by měl mírně sílit.
Jakkoli by bylo zábavné zůstat s tímto systémem, naše hra nás žene na jih. Nyní letíme k východu, ale až nás fronta předběhne, odhalzujeme na jih. Plujeme-li dále na jihu, máme to blíže do cíle. Na mapě se to nezdá, ale podívejte se na globus.

Podle některých routingů jsme mohli plout méně než 40 mil od ostrova Tristan da Cunha.  Za jasného dne bychom mohli vidět vrchol Queen Mary, vysoký 2 000 metrů. Během mého prvního závodu Volvo Ocean Race v roce 2011 jsem tam s týmem Puma Ocean Racing strávil týden, zatímco jsme čekali na nákladní loď, která nás měla vyzvednout poté, co jsme zlomili stěžeň. Protože jsem o Tristanu da Cunha před zahájením 600mílové motorové plavby s nouzovou takeláží nikdy neslyšel, nechápal jsem jeho jedinečnost. I když byl náš pobyt na ostrově frustrující - celý náš závod byl po 17 dnech náhle v ohrožení - teprve po odjezdu jsem docenil, jaké jsme měli štěstí, nebo jaké jsem měl štěstí, že jsem dostal razítko do pasu z nejvzdálenějšího obydleného ostrova na světě.

Na vrchol jsme šli pěšky přes čtyři různá podnebí, viděli jsme sníh v kráteru, hnízdící albatrosy, tučňáky, potkali jsme neuvěřitelné lidi, hráli golf mezi kravami, prohlédli si zařízení na ostrovech - především generátor poháněný Volvem a továrnu na zpracování humrů. Od cíle tohoto závodu jsem přemýšlel, jestli se mi ještě někdy podaří Tristana vidět. Není snadné se tam dostat. Jedna zásobovací loď za čtyři měsíce. Bohužel se s Tristanem vůbec nesetkáme, ale to k tomuto závodu prostě patří! Kolik neuvěřitelných míst vidíme, abychom je nikdy nezažili. Jsem vděčný, že jsem tam ten čas prožil. Andy Repetto a posádka, která se o nás starala, mě vždy donutí zajímat se o to, co se děje tady dole na Tristanu.

Nyní jsme jen banda jachtařských šašků, kteří se rekordním tempem řítí směrem ke Kapskému Městu! Doufejme, že se objeví i pár albatrosů..."

Amory Ross

457
Na horu