Nejstarší vzkaz v láhvi
V době předkomunikační byla záchrana ztroskotanců na opuštěném ostrově situací, která měla k návratu do normálního života podobně daleko, jako k nejbližším hvězdám.
Byli jste naživu. Naděje na návrat domů žila. Stačilo, aby pro vás někdo přijel. Stačilo dát o sobě vědět.
Dnes snadná věc. Dříve jste ale mohli křičet, rozdělávat ohně, mohli jste házet láhve s dopisy do moře. Vaše snahy měly stejnou naději na úspěch, jako tipování jackpotu dnes.
O marnosti snahy posádky ztroskotané lodě svědčí nejstarší nález vzkazu v láhvi z ledna tohoto roku.
Tonya Illman našla 180 km severně od Perthu láhev od ginu se vzkazem uvnitř. Vzkaz byl starý 132 let. Až nyní nalezen.
Tentokrát však nešlo o volání o pomoc. Láhev byla hozena přes palubu německé lodi Paula 12. června 1886, aby pomohla mapovat mořské proudy. Šlo o experiment, na kterém německé námořnictvo pracovalo mezi lety 1864 a 1933.
Láhev se vydala na cestu 950 km od australského pobřeží. Vědci předpokládají, že se dostala na pobřeží přibližně po roce putování. Na pláži ji ale zanesl písek a zůstala dlouhá desetiletí pohřbena pod jeho nánosy. Občas vítr vyfoukal jeho nánosy, člověk prošel kolem, láhve si nevšiml a další bouře zase láhev pohřbila. Tak to běželo až do letošního ledna, kdy byla nalezena.
V této lahvi byly jen údaje o mořských proudech. Stejně dobře tam však mohlo být i volání o pomoc.
Kolikrát mohli být ztroskotanci jen krok od záchrany! Ten krok nikdo neudělal. Dopis v láhvi byl technologií naděje a zklamání…
Možnost na přivolání pomoci byla i v dobách předrádiových. Spolehlivost volání pomocí láhví připomínala střelbu na holuby se zavázanýma očima.
2965