Na Pogu 12.50 přes Atlantik
Náš čtenář Štěpán Toman má za sebou závod přes Atlantik na superrychlé jachtě Pogo 12.50. Přinášíme vám jeho příběh.
Vždycky jsem chtěl přes oceán.
Teda myslím na plachetnici, ne letadlem nebo parníkem. Vlastně proto jsem začal jezdit na moře.
Několik posledních let jsem chodil okolo a brblal, až to moje přítelkyně nevydržela a řekla: “Ježišimarjá, tak už prosím jeď!!”
Já sice furt brblal, že kancelář se beze mě neobejde. Jestli nejet zase na čtrnáct dní do Řecka a tak podobně, ale bylo mi naznačeno, že jsou to jen výmluvy.
No a tak jsem jel.
Tedy nejdříve jsem zavolal Jean-Marcovy do Open-Sail, se kterým jsem před několika lety absolvoval plavbu Korsika – Kanáry, a zeptal se ho, jestli neví o nějaké lodi.
Prý jsem zavolal ve správnou chvíli, protože se právě rozhodl vyslat přes oceán svoje druhé Pogo 12.50 jménem Purple Rain.
Zajásal jsem a jen mu připomněl, že má francouzština se skládá jen z několika, většinou sprostých slovíček, a tak by nebylo špatný, kdyby alespoň část posádky mluvila anglicky.
Řekl: “Jasně!”.
Přeplavba se měla uskutečnit v rámci prvního ročníku podniku pod názvem Rallye des Iles du Soleil. Díky tomu, že se jednalo o první ročník, tak se přihlásilo příjemných dvanáct lodí. Trasa byla stanovena z Lanzarotte na Marie-Galante (Guadeloupe) a vzdušnou čarou měřila cca 2.500 námořních mil.
Začal jsem řešit, co si vzít s sebou. Většina článků, které jsem o přeplavbě Atlantiku přečetl, se zabývala vybavením lodi. Bohužel ne již vybavením jednotlivých členů posádky. O co mi šlo hlavně, bylo oblečení. Abych si toho nevzal málo, nebo naopak moc. Budu se v těžkých žluťácích pařit? A co holínky, potřebuji je?
Většina zkušených mořeplavců mi podávala informace typu: „Holinky nejsou nutné. Ale občas se hodí''.
To jsem se toho dozvěděl...
K dopravě na Lanzarote jsem stihl jedno z posledních přímých letadel před koncem sezony. Aplikací MarineTraffic jsem lokalizoval, kde loď v přístavu stojí a opravdu ji tam našel.
Řekl jsem “Ahoj” a bylo mi odpovězeno jednou “Bonjour” a dvakrát “Hi” s velmi francouzskou výslovností. Ach jo! No uvidíme co poslední člen posádky, který ještě nedorazil, a angličtina.
Dorazil večer a já si uvědomil, že to bude trochu osamělá plavba.
Loď Pogo 12.50 je klasická ukázka studia Finot-Conq. Jejich lodě jsou většinou velmi nízké, s širokou otevřenou zádí, sklápěcím kýlem, dvěma kormidelními listy a celospírovou plachtou typu square top.
Trup lodi je laminátový sendvič vyrobený vakuovou infuzí. Vysouvací čelen a stěžeň jsou z karbonu. Loď je velmi lehká (5500 kg), s udržením víceméně standardního pohodlí pro posádku. Třeba do kajut nemáte klasické dveře, ale jen závěs. Žádné velké obložení stěn pro zachování co nejnižší hmotnosti. Na stěnách je vidět přímo skořepina. Celý interiér působí hodně střídmě, ale je v něm vše, co potřebujete.
Kokpit nemá klasické úložné prostory pod lavicemi, ale jen na zádi za kormidlem. Z mého pohledu je naprosto perfektní umístění vinšen, které jsou u výlezu z podpalubí a nemusí se za nimi nikam lézt přes sedačky. Pohodlně si k nim stoupnete a jeden člověk dosáhne na všechny čtyři najednou.
Loď měla místo klasického kormidla páku. Byla to moje první loď s tímto uspořádáním a trochu jsem se toho obával. Nakonec to byla zkušenost pozitivní, jen jsem nezjistil, jak si sednout, aby mě při delším kormidlování nebolela ruka nebo záda.
Pogo má příjemnou stoupavost, ale jeho hlavní předností je jízda na zadobok. Co se týče plachet, tak jsme s sebou vezli kromě již zmiňované hlavní plachty, taky trinket , genu, genaker a asymetrický spinaker. Určitě bychom užili ještě Code 0, ten jsme bohužel neměli.
Na lodi nebyl klasický plotter, ale PC s nainstalovanou Adrenou, kterou jsme používali k navigaci a routingu. Jednou za den do ní přitékali informace o počasí a polohy ostatních lodí přes satelitní telefon.
Navigační budík v kokpitu, který dokázal ukazovat spoustu věcí. Většinou ukazoval sílu a směr věru a směr a rychlost lodi. Autopilot většinou kormidloval v nastavení na úhel větru.
Na dobíjení jsme měli vodní generátor Watt & Sea, který bohatě pokryl spotřebu přístrojů. Ještě jsme měli po celou dobu zapnutou ledničku. Nevýhodou tohoto systému je, že ho musíte při obratu přehazovat na druhou stranu a ve vyšších rychlostech vydává zvuk jako při plavbě na motor.
Posádku tvořilo pět lidí. Kromě mě všichni Francouzi. Rozhodně nikdo z nás není začátečník, nicméně dva měli zkušeností přeci jen o trochu víc. Byl to Manu (skipper) trávící většinu času na moři v okolí La Rochelle a závodník Class 40 Daniel z Marie-Galante (kde je místní hvězdou).
Pokud vás zajímá pronájem rychlých jachet Pogo, kontaktujte Milana Tomka.
Druhý díl přineseme zítra.
4794
Související články
Blesk potopil závodní Class 40
Blesk potopil závodní Class 40
Závodní jachta Class 40 Sogestran Seafrigo byla na cestě přes Atlantik zasažena bleskem a začala se potápět. Posádka byla zachráněna nákladní lodí Frio Ionian.
Taky závod přes Atlantik aneb Příště raději letecky
Svéráznou kondiční přípravu zvolila parta britských vojáků sloužících na ponorkách Královského námořnictva. Intenzivní trénink trval 35 dnů, čtyři hodiny a 30 minut. Právě tolik času zabralo pětici ponorkářů překonat trasu mezi La Gomerou na Kanárských ostrovech a karibským ostrovem Antigua, neboli trať závodu World´s Toughest Row. Ano, jde skutečně o veslařský závod.
Ellen MacArthur se opět vydá do závodu kolem Islandu
Anglická „penzionovaná“ jachtařka Ellen MacArthur se podruhé za sebou zúčastní závodu Round the Island Race. Chce tím oslavit 20. výročí založení své nadace pomáhající mladým onkologickým pacientům a přilákat k ní tak pozornost a samozřejmě také finance.