Když se z plachetnice stane zájezdový autobus

Když jsem za stále ještě stabilní vlády jedné strany snil o plavbách na plachetnici (tenkrát se snilo, neplulo), lákala mě ta možnost objevování. Připlout, vidět neznámé, objevovat. Už to nebyly zcela nové světy, ale v mých očích se jim to podobalo. Dnes? S online rezervacemi míst v přístavech a na kotvištích? Je to jako předem naplánovaná cesta zájezdovým autobusem.

Pluji z A do B. O tom, co mě v B čeká, mám jen matnou představu z pilota, něco vím z doslechu. Je zajímavé nevědět. Těšit se na překvapení, které na mě v přístavu čeká. Bude to stát za to? Bude to zajímavé? Hezké místo, s příjemným posezením v kavárnách na pobřeží? Nebo to bude přístav, který už víckrát nemusím navštívit? I to objevování patří k jachtingu. I když někdy přijdou zklamání…

A patří k němu i to, že nevím, jestli v přístavu bude místo. Myslím místo pro moji loď. Připlouvám, čekám, nevím… A pak vidím, že místa je dost. Nebo je jedno jediné. Nebo musím najít poslední nouzové místo tam, kde bych ho nečekal. Nebo, i to se může stát, se musím otočit a odplout. Musím hledat jinde. Třeba objevím něco jiného zajímavého. To vše je součástí jachtingu. A je jedno, jestli jde o městský přístav, nebo kotevní bóje v kdovíjaké zátoce.

V posledních letech se však situace mění. Šíří se nám nové technologie. Nové možnosti. Rezervační systémy, aplikace… Neznámo a nejistota mizí, vítězí plánovači. Ti, kteří mají dovolenou nalajnovanou dopředu. V pondělí Hvar, v úterý Vis, ve středu Stari Grad, ve čtvrtek do Milny, na pátek už mám rezervovanou restauraci ve Splitu. Vše je pod kontrolou, vše funguje jak dobře namazaný stroj. Jako čínský zájezdový autobus na cestě po Evropě. V přístavech na mě čeká místo, v zátoce na bóji žlutý nafukovací penis říká ostatním: „To místo není pro vás!“

Asi je to určité staromilectví. Mně se to takto nelíbí. Nemám rád přístavy, které drží místo milovníkům jízdních řádů. Nemám rád zátoky plné bójí se žlutými penisy, které do daleka křičí – online reservation. Proto preferuji místa, kde to není, kde noční stání rezervovat nejde. Raději nejistotu, než jistotu zájezdového autobusu.

Vždyť jachting je i jen o tom, že bezcílně pluji. Vyplul jsem, jsem na kurzu podél pobřeží a ladím plachty. Možná bude foukat více a upluji 50 mil, nebo méně, a bude to jen 20. Je mi to ale jedno. Je to cesta, která je sama o sobě cílem. Až budu chtít, zajedu do zátoky a zakotvím. Pokud však na mě v zátoce čeká 30 už týdny rezervovaných bójí, je to rozčarování. Pak to vypadá, že už na bezcílné toulky po moři není ve světě online rezervací místo.