Brandaris Race, závod u kterého není důležité vyhrát !
Nikdy jsem vlastně těmto slovům nerozuměla...Vždy jsem totiž byla soutěživá a tato slova mi začala dávat smysl až při prožitku na tomto závodě. A naučil mě mnohem více! Ale začnu to pěkně od začátku, tak jak se příběhy mají vyprávět.
Začalo to jako většina velkých věcí prostě náhodou. Vrátila jsem se z Chorvatska ze své první námořní plavby – nadšená a srdce plné zážitků. K vodě a lodím jsem měla od narození blízký vztah, aby taky néé - táta býval kapitán na České námořní plavbě a dětství jsem trávila na platu v Holešovickém přístavu či Podbabě. Lepší dětství jsem si nemohla přát, to jsem věděla už tenkrát.
Najednou jsem o plachtění chtěla vědět úplně vše, kapitán Jakub, který mě vše v Chorvatsku na lodi trpělivě vysvětloval, už nebyl při ruce, abych ho mohla zasypávat svými neustálými dotazy / Kubo díky za trpělivost.
Studium
A tak jsem zvolila formu samostudia přes internet. Velkým pomocníkem mi v tomto ohledu byly Lodní noviny. Pěkně napsané články s obrovským rozsahem témat. Hltala jsem z nich informace a snažila se vše naučit s pocitem, že musím dohnat roky, které jsem strávila bez moře.
Soutěž a vítězství
A tak úplně náhodou jsem narazila na soutěž o 2 místa na palubě lodi závodu Brandaris Race. Samozřejmě jsem absolutně netušila, co že to je za závod. Youtube však prozradil...“to je pecka“…po shlédnutí několika videí, jsem již rychle vyplňovala zajímavé otázky a přála si nemožné - vyhrát!!!
Už asi tušíte... ano vyhrála jsem!
Cesta do Holandska
Je polovina října a blíží se čas odjezdu. Předpovědím počasí moc nerozumím, ale vzniklá bouře Ophelie v Irsku ve mně vyvolává strach, že se závod nepojede. A tak trochu v rozpacích s Jakubem odjíždíme do Holandska směr Harlingen.
Je to krásné městečko. Jenom procházka v jeho ulicích člověka obohatí a když se k tomu přidá posezení v kavárně, ochutnávka sýru, tak Harlingen nemá sebemenší chybu. Celý pátek jsme strávili v jeho ulicích za střídání deště a slunce. Snad stokrát jsme stihli zmoknout bez naděje v dohledné době uschnout.
Frans Horjus
Dočkali jsme se; přišel čas nalodění. Na palubě naší lodi Frans Horjus se seznamujeme se zbytkem posádky. Je to srdečné přivítání. V ruce máme hned flašku rumu a připíjíme nejdřív na plavbu a pak ještě na spoustu dalších věcí.
Celý večer strávíme v prostorném lodním salonu s barem. Na stole je spousta dobrot od lidí, které vidím poprvé v životě, ale spojuje nás mnohé. Všichni máme rádi moře, těšíme se na zítřejší plavbu, že na chvíli z nás zase nebudou pouze ty suchozemci.
Je ráno, výborná snídaně krásně nastartuje den. Už zase prší, ale to vůbec nevadí. Těším se na nevlídné moře, těším se na ty prožitky s ním. Rychle na palubu, dálky volají, příhodný vítr už nám vane... :)
Na start
Konečně odvazujeme loď a vyrážíme z přístavu jako jedna z prvních lodí. Čekáme na volném moři na ostatní. Lodí začíná přibývat, a tak přichází náš čas pomoci na palubě - rozbalují se obrovské plachty, které napíná vítr a my začínáme plachtit. Dřevěné ráhno zvládá neskutečné pnutí, fascinuje mě to. Všude okolo nás je spousta plachetnic, moře je kalné, fouká vítr, prší, je docela zima. To všechno umocňuje silný prožitek.
V duchu si říkám, že už nechci dělat nic jiného než takto plout. Počasí se během plavby neustále mění, chvíli vysvitne slunce, ale hned už zase prší o pohledy na duhu není nouze, je to nádhera. Plujeme k pokladům! Každý z nás si může něco přát. Tady a teď se plní sny! Vítr máme dobrý, fouká pěkně. Všichni zúčastnění mají stejnou šanci zvítězit. Nyní záleží na kapitánovi, jak moc oplachtí svoji loď. Sleduji moře, okolní lodě, členy posádky. Každý si plavbu užívá jinak.
Někdo v kajutě s knížkou, jiný u teplého čaje v salonku. Já zůstávám na palubě, zde mi je nejlíp.
Plujeme a plujeme...
Vše však musí skončit. Na horizontu vidím maják Brandaris na ostrově Terscheling.
Náš závod končí a ani nevím na kolikátém místě jsme dopluli, sama jsem sebou překvapena, že mě to ani nezajímá. Tento závod totiž není o vítězství, ale o prožitku na celý život.
Marcela Hejduková
3730