S funebráky na plachtách

Závodním jachtařům se otevírají nové možnosti sponzoringu. Pohřební služby sponzorují offshore jachting na nejvyšší úrovni. Zdá se to… Zdá se to… Zdá se to zvláštní. Ale vlastně, proč ne?

Při pohledu na jachtu Class 40 Nilse Boyera jsem si nejprve nebyl jistý, jestli jde skutečně o reklamu na pohřební ústav. Měl jsem k tomu dva dobré důvody.

1 - Připadalo mi tak nějak divné, možná nepatřičné, aby pohřební ústav sponzoroval jachting. Aby vlastně cokoliv sponzoroval…

2 – Neumím francouzsky.

Za pomoci internetu a překladače Google jsem si svoji domněnku potvrdil.

Je to tak. Jachtu Nilse Boyera platí ze svých zisků funebráci. Je to sice nezvyklé, ale rozhodně je to méně morbidní, než lepit letáčky na nástěnky ve špitálech…

Představil jsem si při té příležitosti ty dva zbraslavské černé havrany jako příznivce jachtingu. V těch svých šatech na funus, soustrastí ve tvářích a cigárem v ruce za zdí hřbitova, jak se při čekačce na pozůstalé baví o tlakových nížích při regatě přes Atlantik. Jak se perou se spinakerem ve žluťácích barvy smutku, jak zvou na projížďku své budoucí zákazníky, aby si s nimi vybudovali vzájemný vztah.  Představil jsem si, jak dávají pozůstalým vybrat z katalogu služeb, který má na titulní straně závodní jachtu Class 40. Na druhé straně obálky pak rozesmátý jachtař vypráví o potřebě motivace ve sportu, v byznysu v životě i ve smrti… Představil jsem si černou Škodu 1203 s jachtou přes celý bok.

A představoval bych si asi i další nemístnosti, pokud by mě z funebráckého snu nevytrhlo zvonění telefonu, které mě zase postavilo na pevnou zem.

Tak je to asi v pořádku. Funebráci na plachtách! Ale trochu divný přece jenom je…