První Jules Verne Trophy

V roce 1985 poprvé zazněla myšlenka, vytvoření absolutního rekordu v plavbě kolem světa. Poprvé se začalo mluvit o plavbě kolem světa za 80 dnů. Znamenalo by to obeplout svět průměrnou rychlostí těsně pod 13 uzlů…

Byla to revoluční myšlenka, přišla však příliš brzy. Účastníci schůzky v čele s Yvesem Le Cornecem měli v té době za sebou plavbu z Quebecu do Saint Malo a dosáhli průměru 13 uzlů. Plavba přes Atlantik a plavba kolem světa však jsou něco jiného.

Myšlenka ještě musela uzrát. K tomu došlo 29. ledna 1991, kdy vynikající jachtařka a vítězka Route du Rhum Florance Arthaud a Titouan Lamazou, první vítěz sólového závodu kolem světa Vendée Globe, založili organizaci „Tour du Monde en 80 Jours“.

Meta byla stanovena. Omezení nebyla žádná. Žádné limity pro délku lodě, pro počet trupů, pro počet členů posádky. Nic. Jednoduchá pravidla. Start a cíl mezi majákem Ouessant v Bretani a Lizard Point ve Velké Británii. Všechny velké mysy nechat po levé ruce. Mys Dobré naděje, mys Leeuwin i neblaze proslulý mys Horn. Vznikla skulptura pro vítěze, jejímž autorem byl americký umělec Tom Shannon.

Titouan Lamazou vsadil na jednotrupý škuner Tag Heuer. Byl dlouhá 44 metry. Florance Arthaud sháněla finance na 40 metrů dlouhý katamaran. Startovní čára byla oficiálně otevřena 20. října 1992.

V té době byl teprve spuštěn na vodu škuner Titouana Lamazou. Florance Arthaud byla bez lodi. Svůj pokus však oznámilo duo Peter Blake a Robin Knox-Johnston. A Bruno Peyron. Ten se sice slavnostního zahájení nezúčastnil, ale dal na vědomí, že na začátku roku 1993 vypluje.

Závod kolem světa

Na cestu kolem světa se vydaly hned 3 týmy. První vyplul Olivier de Kersauzon na trimaranu Charal. Za ním novozélandsko-britský tým Enza New Zealand vedený Peterem Blakem a Robinem Knox-Johnstonem. Sedm hodin za Enza New Zealand protnul startovní čáru katamaran Commodore Explorer pod vedením Bruno Peyrona.

Commodore Explorer byl 26 metrů dlouhý katamaran, na palubě byli vedle Peyrona další 4 členové posádky. Šlo na svoji dobu o superrychlý a lehký katamaran, jehož plováky měly být schopny v případě nehody poskytnout posádce útočiště na desítky dní. Nikdo však nevěděl, jak se bude lehká loď chovat v bouřlivém Jižním oceánu.

Enza New Zealand vsadila na trasu podél Afriky, Peyron plul dnes běžnou cestou dále mna západě. Dostal se do čela a již na rovníku vytvořil první rekord.

První bouře divokého jihu

Na jihu se sráží s ledovcem trimaran Charal a musí odstoupit. Enza New Zealand se drží dále na severu, ale Peyron se vydává do řvoucích čtyřicítek. Nemá detailní předpovědi, nefunguje mu komunikační zařízení a setkává se s brutálními podmínkami, ve kterých hrozilo překlopení. Bez plachet se nakonec podařilo projet první bouří.

UFO

Po 23 dnech je Commodore Explorer u mysu Dobré naděje a Peyron znovu začíná věřit, že je rekord možný. 466 mil zvládnou za jediný den. O dva dny později se sráží s UFO Enza New Zealand a odstupuje. Ve vře zůstává jen Peyron a jeho muži. I oni řeší opravy, ale provizorní opravy se daří.

70 uzlů u Hornu

33 dnů trvá plavba k mysu Leeuwin na jihozápadě Austrálie. Před mysem Horn se Commodore Explorer dostává do bouře. Vítr v poryvech dosahuje až 70 uzlů. Posádka je stále připravena na nejhorší. Katamaran je nesen větrem bez plachet a blíží se k nebezpečnému pobřeží, ke kterému zbývá méně než 100 mil.

53 dnů po startu se daří obeplout mys Horn. Vítr vál rychlostí jen 45 uzlů.

Nevlídný Atlantik

Atlantik nachystal těžce zkoušeným mužům další překážky. Stoupačka 10 dnů. První zkouška. U Brazílie při rychlosti 17 uzlů se katamaran sráží s dvojicí velryb. O 6 dnů později je tu kolize s plovoucím kmenem a poničená příď. Zdá se, že hranici 80 dnů se nepodaří překonat.

Šťastný konec

Tři dny před cílem se Commodore Explorer rozletí k závěrečnému sprintu. Během 24 hodin upluje 507 mil a podobnou rychlostí se nakonec řítí do cíle. Hranice 80 dnů byla prolomena. Commodore Explorer vedený Bruno Peyronem obeplul svět za 79 dnů, 6 hodin a 15 minut. Pětice francouzských jachtařů se stala 20. dubna 1993 prvními držiteli Jules Verne Trophy.

Foto Christian Février