Proč pokračují útoky na most Ždrelac?
Nudíte se? Kupte si domek u mostu Ždrelac, který spojuje ostrovy Ugljan a Pašman. Určitě se nebudete nudit, bude zábava, vzrušení. Navíc materiál na Youtube/Facebook/Twitter/Instagram a ví bůh jaké další sítě.
Jak je možné, že navzdory samolepkám v kokpitech, stovkám a tisícům školení, po podpisech prohlášení, že ani v případě úmrtí v rodině nepoplují pod most Ždrelac, přesto každý rok několik skipperů pod most zamíří s lodí, jejíž stěžeň je s projetím neslučitelný. Proč, kde se stala chyba.
Lidí jsou různí, to je pravda, ale stejně nevěřím, že by se našli tací, kteří by pod most zamířili navzdory tomu, že vědí, že neprojedou. Potom tedy musí být chyba jinde.
Oni to nevědí…
Zeptali jsme se na názor Vladislava Bezecného z charterové společnosti Bemex Boot ze Sukošanu. Ten nám potvrdil naše podezření: „Někteří skippeři si vyslechnou varování, podívají se na samolepku a podepíší prohlášení, že pod most nesmějí. Když se jich ale na závěr zeptám, kde je most, o kterém jsme právě mluvili, jen pokrčí rameny. Neví.“
Ano, tak to je jedna část příběhu. A pak je ta druhá. Exaktně zjištěné to nemám, ale já jsem přesvědčen, že mnozí skippeři při své plavbě nevědí, kde jsou. Vědí, že ráno byli v Biogradu. Pak zadali do navigační aplikace Veli Iž a jedou. Nevědí kudy, nevědí, kde jsou, jedou. A protože nemají v aplikaci správně nastavené parametry lodě, mohou se ocitnout i pod mostem.
Dělat chyby je lidské
Každý můžeme chybovat a každý také chybujeme. Může se stát, že se podívám do mapy, špatně přečtu číslo a věřím, že má most 19,5, místo 16.5 m (kolik ve skutečnosti má). Je to blbá chyba, ale může se stát. Tuto chybu jsem ochoten přijmout.
Pokud ale připluji do Ždrelacu jen proto, že mě tam žene navigace a nemám ani ánunk o tom, že je to Ždrelac, že jeden ostrov je Ugljan a druhý Pašman, to je podle mě neslučitelné s držbou kapitánského průkazu.
Vždy musím vědět, kde jsem
Za plavby musím vždy vědět, kde jsem. Alespoň přibližně. To je základ. Nemusím to vědět přesně, od toho mám GPS, ale přibližně ano. Každý to musí vědět. To je imperativ!
Proč? Když mám přístroje? Jde o bezpečnost. Jsou to jen přístroje. Mohou selhat. Můžeme mít na lodi špatné baterky, můžeme mít vybitou baterku v telefonu. Máme v lodi vodu, zkratovanou síť. Nebo loď schytá v bouřce zásah bleskem. Nevím, možností je mnoho. A co dál? Máte na palubě rodinu, děti, přátele. Prší, fouká, navigace nefunguje. Co budete dělat? Jste si jistí, že vaše příď směřuje do bezpečí? Že v cestě nejsou nebezpečné mělčiny?
Kdo pluje po moři bez toho, aby vždy věděl, kde přibližně je, riskuje. Riskuje, že se dostane do situace kdy bude nucen jet s nákladem svých nejbližších poslepu.
Představte si, že naložíte rodinu do auta a vyjedete s nimi na okrsku se zavázanýma očima. To byste nikdy neudělali, že? Mnozí skippeři však na moři riskují, že budou v situaci, kdy nebudou mít jinou možnost.
1705
Související články
Rastrové a vektorové mapy
Rastrové a vektorové mapy
V době elektronické navigace skončily papírové mapy někde hluboko v navigačním stolku. Celá navigace probíhá na monitorech mapových plotterů a mobilních telefonech. Pro bezpečnou plavbu je dobré o elektronických mapách něco vědět.
Proč nemusí vidět hloubkoměr před loď
Častá otázka zní: „K čemu mi je hloubkoměr, když nevidí dopředu před loď? Proč mám vědět, kolik je pode mnou, když potřebuji znát hloubku před sebou?“ My se pokusíme vysvětlit, že tuto informaci nepotřebuji, protože ji už mám. Naopak mi bude chybět povědomí o hloubce za lodí.
I pomorska policija se může mýlit…
Minulé pondělí jsme psali o vážné nehodě, která se stala nedaleko Pašmanu. Zničená plachetnice, zranění na palubě, záď a kokpit destruované přídí motorového člunu. Vina vypadala jasně. Policie však řekla: „Ne, viníkem je plachetnice!“