Připomínka války v maríně Kaštela
S ručníkem kolem krku mířím do sprchy v maríně Kaštela. Je sobota ráno, tak trochu pod mrakem, chystá se Česká námořní rallye. Docela všední ráno, během kterého mě uklízečka lodí s luxem v ruce a synkem, který jí běžel za zadkem, donutila k zamyšlení nad tím, co se děje i u nás doma.
Uklízečka byla z Ukrajiny, synek mohl mít tak čtyři roky. Jsou v Chorvatsku, kam utekli před válkou. Dvojice přišla o domov. Dostala se do země, ve které ji nikdo nečekal. Co další jim chybí? Zřejmě otec od rodiny. Co měli, nemají. Možná už svůj domov nenajdou. Je možné, že ruská agrese vše proměnila v hromadu trosek. A to se nebavíme o blízkých…
U nás se zatím demonstruje… Že pomáháme Ukrajině příliš… Že je třeba myslet na naše lidi… Že trpíme… Že je třeba se dohodnout s agresorem, s omluvou přilézt a poprosit o levný plyn. Aby u nás zase bylo příjemně teplo.
Jenomže to teploučko, které vyžadujeme, smrdí. Smrdí neštěstím, smrdí mrtvolným pachem. Smrdí ztrátou domova, smrtí otců, manželů, ztrátou iluzí, ztrátou dětství, smrdí únosy nevinných dětí do ruského zajetí. Smrdí ranami na zmučených tělech.
Ceny plynu a energie rostly v září do nepředstavitelných výšek. Způsobily problémy. Je ale třeba srovnávat. Vysoké ceny na straně jedné a matku se synkem vyhnanou z domova s batohem na zádech. Složenku s nepředstavitelnou sumou a zbědovaného otce od rodiny, který přežil ruské mučení. A pokud to nestačí, tak snad vzpomenout na tisíce mrtvol, které hnijí v mělkých hrobech.
Křiklouni na náměstích odmítají pomoc Ukrajině, odmítají soucit s lidmi, kteří bez vlastního přičinění přišli o vše. Myslí jen na vlastní pupek, postrádají soucit, rozum, postrádají lidskost. Jejich chování jeví známky zvrácenosti. Nedokážou rozeznat agresora od oběti, černou od bílé. Dávají přednost sladce páchnoucímu teplu s nacpaným břichem, před pomocí bližnímu a vědomím, že alespoň málo pro lidi postižené neštěstím dělají.
Když jsem viděl ráno uklízečku se synkem, uvědomil jsem si, že i kdybychom měli zimu doma prožít v palčácích, je to stále jen mizivá oběť. Ve srovnání s ní, s jejím synkem, ve srovnání s desítkami milionů těch, které z východu zasáhlo peklo stvořené vůdcem, který se chtěl zapsat do historie.
1821
Související články
Vrak Saddámovy megajachty slouží rybářům a hrají si v ní děti
Vrak Saddámovy megajachty slouží rybářům a hrají si v ní děti
Těžko hledat výmluvnější symbol. Neslavnou éru vlády iráckého diktátora velmi případně ilustruje vrak megajachty Al-Mansúr, kterou si Saddám Husajn spolu se dvěma dalšími loděmi objednal v 80. letech. Jachta, na jejíž palubu údajně Husajn ani nikdy nevkročil, byla potopena spojenci při invazi v roce 2003. Dnes slouží jako základna rybářům, zatímco jejich děti si v interiéru hrají na schovávanou.
Ať je, čí je, zabavte ji
Nejvyšší soud na Fidži dal americkým a fidžijským úřadům zelenou k zabavení megajachty Amadea v odhadované hodnotě 325 milionů dolarů, o jejímž vlastnictví se vedou spory. Rozhodnutí soudu tak připravilo půdu pro další právní spor, který má určit, zda je majitelem lodi sankcionovaný ruský miliardář Sulejman Kerimov, jak tvrdí Spojené státy.
Skrytý „půvab“ sankcí: Západ za údržbu jachet oligarchů může zaplatit miliardy
Se zabavováním jachet ruských miliardářů není spojen jen pocit uspokojení z dobře namířeného zásahu do okolí ruského prezidenta. Prozaickou stránkou této činnosti je povinnost úřadů udržovat zabavený majetek v náležitém stavu.