Loick Peyron o důležitosti štěstí

Trojice vedoucích jachet Arkea Ultim Challenge má za sebou mys Horn a hledá cestu na sever Atlantikem. 4700 mil do cíle pro vedoucího Caudreliera. Co o dosavadním průběhu závodu říká hvězda oceánského jachtingu Loick Peyron?

Jsme už daleko za polovinou trati, jak tě tento závod inspiruje, Loicku?

Byly tam skvělé okamžiky, krásné souboje, jen to v poslední době trochu vyšumělo. Začátek byl docela napínavý. Souboj Tom (Laperche) - Charles (Caudrelier) byl inspirativní. Překvapivé je vidět trajektorie závodníků. Kromě Charlese měli všichni těžké podmínky. Okamžiky, které návratu do závodu s vedoucím mužem nepřály. Rozdíly jsou nyní značné, ale to není překvapivé, protože lodě jsou extrémně rychlé. Problémem vysoké rychlosti je právě to, že rozdíly se rychle zvětšují a stávají se extrémně patrnými.

Charles Caudrelier dominuje závodu nepřetržitě od 17. ledna. Zaujala vás jeho trasa? Způsob, kterým jede kolem světa?

Má vše velmi dobře pod kontrolou, má mimořádný talent a také určitou míru štěstí, což vše dohromady mu umožnilo překonat spoustu nástrah a vybudovat si značný náskok. To, že někdo zastavil nebo musel vzdát, neubírá nic na talentu ostatních skipperů. Závodu se účastní jen vynikající jachtaři. Ale je třeba říci, že mu nedostatek štěstí ostatních spíše přál. Je sžitý se svým strojem, je to nejdéle trvající partnerství. A nejosvědčenější. Charles zná svou loď dokonale a v rukávu má schovaný ten luxus, že může zvolnit, že není nucen příliš tlačit na pilu.

Franck Cammas také hovořil o důležitosti štěstí...

Ano, to je někdy jediným klíčovým parametrem. Co se týče srážek s UFO, to v každém případě. Ale i UFO potřebují mít štěstí, protože někdy jsou to živé bytosti. Štěstí je jeden z parametrů, který je naprosto neovlivnitelný, hlavní obava na těchto lodích. Ale je to součást hry.

Překvapily vás trasy některých závodníků, nebo taktická rozhodnutí?

Když to řeknu co nejjednodušeji, musíme si uvědomit, že je li trasa lineární, znamená to, že je na palubě jednoduchá. Jakmile však dojde ke změně trasy, zahrnuje to manévry, které jsou extrémně fyzicky náročné. Překvapivý byl fakt, že Armel Le Cléac'h proplul severně od Nového Zélandu. Byla to logická volba, ale během závodu kolem světa jsme to viděli poprvé. Jsou to tak rychlé lodě, že si mohou dovolit takto dlouhou zajížďku, aby se vyhnuly špatným meteorologickým podmínkám.  Zakázaná zóna je navíc tak daleko na severu, že trochu omezuje navigační možnosti, vyžaduje delší trasu od míst, kterým se chcete vyhnout. Teď už prostě ledovce nikdo nezahlédne. Svého času to bylo vzrušující. Ale také děsivé!

Závodníci působí dojmem, že to dobře snášejí, že dobře zvládají monotónnost a stres?

Nejsou to žádní nováčci. Znají trasy, podmínky, předpovědi, vědí, kdy se mají snažit, kdy zvýšit úsilí a jak se na to připravit. Na těchto strojích je jádrem všeho předvídavost, zejména v kritických okamžicích. Na druhou stranu však zůstávají relativně pohodlnými a "bezpečnými" loděmi. Když se v Pacifiku všechno daří, je mezi dvěma manévry dost času na odpočinek. Škoda jen, že připojení Starlinku (které umožňuje přístup k internetu) je na jihu příliš špatné na to, aby bylo možné sledovat filmy…

Tom Laperche (SVR-Lazartigue) je jediným, kdo odstoupil... Jak vás zaujal?

Věděli jsme, že je to skvělý jachtař. Už nějakou dobu to dokazoval. Už dlouho je, a ještě dlouho bude, jednou ze zářivých hvězd tohoto sportu. Na start se postavil s lodí znovu spuštěnou na vodu jen několik dní před startem, vyrazil na svou vůbec první plavbu kolem světa a dokázal držet báječné tempo. A partnerství, které si vytváří se svou lodí, je mimořádné!

I když Charles Caudrelier nepřekoná rekord kolem světa (k tomu by musel dorazit do cíle v sobotu 17. února v 0548 hodin), jakou stopu zanechá jeho výkon a tento první ročník ve světě oceánských závodů?

No, jedno po druhém. Novinkou je, že se jedná o závod. Pro Charlese je primární motivací závod vyhrát, dojet před druhým v pořadí, nejel překonat rekord. Stále častěji se však setkáváme s paradoxem, kdy se tyto ohromné výzvy stávají normálem. Zvykáme si na to, že jachtaři plují sólo kolem světa. Zdá se, že tato „normalita“ snižuje vnímání tohoto výkonu veřejností. To, co nyní tito závodníci předvádějí, je mimořádný výkon. Jen minimum jachtařů je schopno řídit tak velké stroje sólo, kolem světa a tak vysokou rychlostí.

Jak můžeme pomoci široké veřejnosti, aby si to uvědomila?

To je celý problém situace ve Francii, kde máme veřejnost, která je již více než půl století masírována námořním dobrodružstvím. Pak následuje tendence to banalizovat a stavět se k tomu blazeovaně. Líbí se nám, když je mezi závodníky malý rozdíl, když se na trati bojuje. Jsme už méně zapálení pro samotné zvládání lodě, brilantní techniku. To vše je za úspěchem. Myslím ale, že závod je úspěšný.

Vy jste plul kolem mysu Horn, stejně jako Armel (Le Cléac'h) a Thomas (Coville) tento víkend. Kromě mýtů a historie, které Horn obklopují, cítíte při plavbě kolem něj něco zvláštního?

Ano, samozřejmě, protože symbolika je jasná. Všichni jdeme ve stopách mnoha a mnoha lodí, které nás předcházely po několik staletí. Existuje historická a geografická realita, která činí tuto "levotočivou zatáčku" jedinečnou. Znamená konec námořní pouště, konec určitého druhu pekla. I když v jižním Atlantiku potkáme velmi drsné podmínky, jako jsou ty, které má za sebou Charles Caudrelier, převládá pocit, že se vracíme domů, na zahrádku za domem, kterou známe. Že po týdnech strávených v srdci Pacifiku vidíme pevninu. Zkrátka se tak trochu vracíme zpět do civilizace.