Když nedotáhnu genu, nemohu stoupat

Stoupačka není nejoblíbenější kurz. Často se mu vyhýbáme motorem, protože plout od čerta k ďáblu a přitom se neznatelně posouvat proti větru je únavné. Nemuselo by to být tak hrozné a stačilo by málo.

Často by stačilo jen pořádně dotáhnout genu. Nesnažíme se z plachty udělat prkno, ale dost se tomu blížíme. Jednoduchou poučkou je dotáhnout zadní lem na pěst od sálingu.

Je to jednoduché. Pokud je otěž geny příliš povolená, úhel, kterým můžeme plout proti větru bude výrazně větší, než by bylo možné stoupat při správném nastavení plachty. Při povolené otěži budeme sice mít vyšší absolutní rychlost, ale VMG, tedy rychlost postupu proti větru, bude nižší. Projeví se, že na každém boku jsme o 10°více odpadlí. Dotáhneme otěž geny a rázem je náš kurz proti větru 45°, nikoli 55°.

Začínajícího jachtaře obvykle zastaví síla, která je k dotažení plachty zapotřebí. Víc už raději nedotahuje, aby to nepřetrhl. Zbytečná obava. Nejste-li Fryštenský, nepřetrhnete. Podívejte se na zadní lem a dotáhněte ho na pěst k sálingu.

Trim geny samozřejmě není jen o dotažení otěže. Důležitou roli hraje pozice otěžového vozíku, napětí výtahu a napětí předního stěhu. O tom už jsme ale psali. Dotáhněte otěž, oči nalepte na špionky a řiďte se tím, co kormidelníkovi říkají.